Je označení fází v síti relativní, nebo už absolutní?

Na určení fází stačí klasická prastará vadaska. A-B (L1-L2) svítí, B-A (L2-L1) nesvítí. Zbylá je C (L3). Jednoduché a letité.

he?

Ale také: B-C svítí, C-B nesvítí, nebo C-A svítí A-C nesvítí, a teď babo raď

No právě, že B-C svítí a C-B taky svítí - totéž A-C a C-A. Jen A-B doutnavka ve vadasce svítí a B-A nesvítí- proto se to pozná !

No to asi nee. "" že svítí a C-B taky svítí - totéž A-C a C-A."" Svítí vždy následující po předchozí a je jedno, je li to A-B , nebo B-C. To, že je na vadasce napsaný A-B, je jen naznačena funkce, ale faktické "A" tím nezjistíme. Vždy jen, která fáze následuje po dané. Jako "A" si určíme kteroukoliv, a zjistíme následující, kterou si pojmenujeme "B". Zrovna tak si můžeme určit "B" a následující je "C".

Ano, označení (pojmenování) jednotlivých fází sdruženého obvodu je relativní. Jejich rozlišení je i zbytečné. Důležité je (v některých případech) pouze jejich pořadí, tedy "smysl otáčení magnetického pole", který lze měnit změnou pořadí "fází", tedy "krajních vodičů". V praxi by bylo nutné "sfázování" pouze při paralelním spojení fází stejného zdroje. U spojování různých zdrojů (o stejné frekvenci i napěťové hladině) je nutné dodržet právě "smysl otáčení".

Jen dodržet smysl otáčení nestačí. To bych při připojování dalšího zdroje mohl udělat tohle:
Stávající zdroj A-B-C, k němu připojím B-C-A. Tedy A+B B+C C+A. Směr otáčení obou zdrojů je stejný.
Můžu to třífázovým spínačem sepnout?

Mám podobný tázavý pocit.
Alternátory - točivé stroje se nafázují snadno. Rozběhnou se na příslušné otáčky, nalezne se stejný sled fází a paralelné propojí. Případný časový posuv či nepatrně rozdílné otáčky připojovaného alternátoru z něj na chvilku udělá spotřebič (motor)a dojde k synchronizaci.
Dříve jsem o problému absolutního označení fází nepřemýšlel. Jen jsem zažil to, že někdo kdysi přišel ve fabrice s nějakým chytrým měřákem a při měření řekl, že tohle je L1 atd...
Mě to začalo zajímat až nyní, kdy jsem přijel ke známé, která si pořídila fotovoltaickou elektrárnu(FVE)na střechu s třífázovým polovodičovým měničem.
No a když jsem s ní později mluvil, tak říkala, že když nejde v síti proud, tak nemá ani proud z té elektrárny. Vyvolalo to ve mne úsměv. Ale když se člověk nad tím zamyslí, tak nalézt technické řešení není zas až tak jednoduché.
Když jde síť, tak se polovodičový měnič má čím zasynchronnizovat či spínat a po té připojit. Když by proud nešel, tak sice si umím představit, že by měl interní zdroj frekvence. Ale po připojení sítě by se musel vypnout a přejít do režimu závislého zdroje a pak se připojit. A celé tohle odpojování a připojování by pěkně zacvičilo se spotřebiči a zřejmě by to vyžadovalo účast někoho znalého věci.
Mimochodem, ta její FVE dává při slunci na zenitu (v poledne)7 kW.

Dá se říci, že na tom není nic tak složitého, ale princip jsem se snažil naznačit v předchozím příspěvku.
Pří spojování dvou zdrojů je důležitá nejen frekvence, napětí a směr točivého pole (pořadí fází), ale hlavně
synchronizace v čase (tedy úhlu natočení rotačního pole zdroje), jednoho zdroje s druhým.
Například spojíme li nesesynchronizované dvě elektrocentrály, tak to v nich škubne a pokud nevyletí pojistky, tak se srovnají. Pokud ale totéž uděláme při připojení na síť 1000MW blok Temelína, tak to škubne, že části generátoru budem hledat až v Rakousku.
Dnešní systémy dokážou udělat synchronizaci automaticky. Ale pokud například budeme do dítě připojovat starší vodní elektrárnu bez automatiky, budem muset provést synchronizaci ručně.
Dělá se to s využitím zázněje. Nejprve se určí pořadí fází. Mezi fázi sítě a fázi generátoru se zapojí žárovka, nebo měřicí přístroj. (uvažuju uzemněný střed generátoru i sítě - nulování, jinak se to trochu liší).
Generátor se rozjede a otáčky přibližně srovnají s kmitočtem 50Hz. Jak se otáčky blíží ke správným, ale trochu se liší, začne žárovka blikat ve frekvenci rozdílu kmitočtů. Nastavíme otáčky tak, aby žárovka měnila jas co nejpomaleji, až se jas téměř ustálí. Když se ustálí tak že téměř, nebo vůbec nesvítí, tak v tom okamžiku provedeme spojení. Znamená to, že v tom okamžiku je úhel natočení obou zdrojů stejný.
Měnič FVE udělá to samé automaticky. Bez připojení k síti běží na svoji časovou základnu a udržuje frekvenci.
V případě potřebné synchronizace se sítí, automatika využije toho, že kmitočet měniče není naprosto přesný se sítí a vyhodnotí zázněj elektronicky. Jemnou změnou frekvence doladí na zastavení zázněje a připojí. Zatímco ručně to chce cvik, automatika to udělá na několik kmitů. Potom dále měnič vyhodnocuje vlastní frekvenci a porovnává se sítí, a pomocí fázového závěsu udržuje vlastní frekvenci v synchronizaci.
Ještě k fázím A B C. Vždy to bude imaginární, i když pro některé účely se to může používat. Třeba tak že na vstupu do budovy jednu fázi označíme "A" a všude po budově právě vodiče napojené na tuto fázi budou "A". I když z hlediska točení motoru to důležité není.
Proč nelze jednoznačně označit která je např. "A" všeobecně?
Protože vinutí generátoru je symetrické a jen následuje nějaká fáze po nějaké, nelze říci která je první.
Je to jako když spojíme řetěz jízdního kola článek na článek, bez spojky. Který článek je potom první?

U MVE se casto jako generatoru pouziva asynchronak v nadsynchronich otackach, takze klasicky nafazovani neni nutny. Generator se pri zavrenym stavidle pusti jako motor a po rozebehnuti se otevre stavidlo a to ho roztoci nad synchroni otacky a uz se mele. Jediny, co je nutny zajistit je odpojeni pri vypadku site - nasledky si elektrotechnik umi predstavit.
Jinak co se samotnyho nafazovani tyce, jde to nekolika metodama, osciloskopem, na maximalni jas zarovky a na minimalni jas zarovky. No a traduje se, ze se jednou, v jistem nejmenovanem teplarenskem provozu s kogeneraci v radu MW povedlo nekomu ty posledne jmenovany metody prohodit a sepnout presne v protifazi. Bylo to hodne,hodne drahy a davali to dohromady po nekolika rozvodnach v kraji.
Zajimavy heslo do googlu je "primarni regulace frekvence"(tyka se to pouze velkych bloku).

Proč nelze jednoznačně označit která je např. "A" všeobecně?
Protože vinutí generátoru je symetrické a jen následuje nějaká fáze po nějaké, nelze říci která je první.
Je to jako když spojíme řetěz jízdního kola článek na článek, bez spojky. Který článek je potom první?
To je věc domluvy a tolerance. Příkladem je nultý poledník. Pro určení první fáze může běžet někde schválený referenční zdroj.

Referenční zdroj. Dobře. A jsme tam kde jsme byli. Která fáze toho referenčního zdroje je ta první??
I kdybychom jednu svorku referenčního zdroje takto označili, stejně nejsme schopni jiný zdroj s tím porovnat.
Klidně můžeme sesynchronizovat určenou fázi "A" referenčního zdroje, s fází "B" jiného zdroje a nic nepoznáme.
Viz příklad Mirektatra s ozubenými koly.

Jo, můžeš to v klidu sepnout bez ohledu která fáze na kterou, ale za předpokladu stejné frekvence, napětí a smyslu otáčení - a samozřejmě jejich synchronizace. Jestli na jednom zdroji označíš svorku L1 a na druhém A, nebo R je úplně jedno. V okamžiku sepnutí ale musí být jejich sínusovky "v zákrytu", tedy bez rozdílu napětí, počtu otáček i směru otáčení.
Přirovnání: pokud spojujete dvě ozubená kola v chodu, podaří se to bez havárie pouze v případě, když mají stejný tvar ozubení a stejné otáčky. Pokud to budete příště opakovat, nemusíte si zuby označit a hlídat, aby do sebe zapadly tytéž zuby, jako v prvním případě. Jenom zase musí být zuby stejného tvaru (u el. je to sínusovka) a smysl a rychlost otáčení (otáčky magnetického pole a frekvence) a nastavení zubů do sebe (synchronizace).
/Praxe 24 let na MVE se synchronním generátorem a možností ostrovního provozu (vydělená síť). /

Jo jo, vlastně to samý jsem napsal v minulým příspěvku, jen jsem to trochu rozvedl do větších podrobností. Také jsem napsal že zajistíme pořadí fází a frekvenci srovnáme na zázněj, mezi které fáze dáme žárovku jsem neřešil.
Ale stejně bych rád z dálky viděl, jak psal Bahno, že si někdo poplet metody a prásknul to do sebe v protifázi, při větším výkonu. Asi podobné jak jsem psal o tom Temelínu. Generátor asi vyletěl z elektrárny.

Ale ne, pustit proti síti obráceně generátor elektrárny - tohle se nám povedlo při rekonstrukci v 80tých letech . Nedostatek kapacit pro výrobu rozvaděče pro závodní MVE vedl k tomu, že "se toho milostivě ujala" přidruženka nějakého JZD. Nejen, že na dveře vedly tvrdé vodiče, ale chybně zapojili přístroje synchronizace a po revizi, za slavnostní přítomnosti projektanta jsme provedli PRÁSK! Vyletěly nožovky (který jsme tam dali pro jistotu asi na 1/4 jmenovitýho proudu). Byli jsme, po odhalení jiných chyb v drátování rozvaděče, podezřívaví a nechtělo se nám měnit mechanické spojky, kdyby to bylo špatně - a bylo! Nakonec jsme to fakt řešili dvěma žárovkami v sérii, zapojenými mezi síť a generátor - tedy fázováním "na tmu", za což jsme obdrželi formou zlepšováku obnos asi 300,-Kčs .