Mám podobný tázavý pocit.
Alternátory - točivé stroje se nafázují snadno. Rozběhnou se na příslušné otáčky, nalezne se stejný sled fází a paralelné propojí. Případný časový posuv či nepatrně rozdílné otáčky připojovaného alternátoru z něj na chvilku udělá spotřebič (motor)a dojde k synchronizaci.
Dříve jsem o problému absolutního označení fází nepřemýšlel. Jen jsem zažil to, že někdo kdysi přišel ve fabrice s nějakým chytrým měřákem a při měření řekl, že tohle je L1 atd...
Mě to začalo zajímat až nyní, kdy jsem přijel ke známé, která si pořídila fotovoltaickou elektrárnu(FVE)na střechu s třífázovým polovodičovým měničem.
No a když jsem s ní později mluvil, tak říkala, že když nejde v síti proud, tak nemá ani proud z té elektrárny. Vyvolalo to ve mne úsměv. Ale když se člověk nad tím zamyslí, tak nalézt technické řešení není zas až tak jednoduché.
Když jde síť, tak se polovodičový měnič má čím zasynchronnizovat či spínat a po té připojit. Když by proud nešel, tak sice si umím představit, že by měl interní zdroj frekvence. Ale po připojení sítě by se musel vypnout a přejít do režimu závislého zdroje a pak se připojit. A celé tohle odpojování a připojování by pěkně zacvičilo se spotřebiči a zřejmě by to vyžadovalo účast někoho znalého věci.
Mimochodem, ta její FVE dává při slunci na zenitu (v poledne)7 kW.