Ochotného řemeslníka aby pohledal...

Výňatek z klasika:

Když jsme jako děti něco doma na nábytku poškodili, řekl tatínek truhláři v naší ulici: "Mistře, potřeboval bych opravit to a to." Mistr truhlář poděkoval za zakázku a slíbil, že tam bude v minutě Pepík s vozejčkem. A případ v dnešních poměrech téměř neuvěřitelný: ten Pepík tam v minutě s vozejčkem byl, na mou duši, můžete se zeptat. Moje dcera, pokračoval doktor, má doma pro dítě takovou ohradu se svislými příčkami. Nedávno jedna ta příčka praskla, rozštípnuté dřevo trčelo výhružně vzhůru a člověk si darmo představoval, kdyby ten človíček, co se tam batolí, na to upadl. Tak jsem si řekl, že se postarám o to, aby to bylo zase v pořádku, aby ten capart také věděl, nač má dědečka. Protože jsem se stal stykem se řemeslníky značně skromným, ani v duchu mi nenapadlo, abych si počínal jako nebožtík tatínek, i vzal jsem tu posadu sám, jak jsem nejšikovněji dovedl, a nesl jsem ji k nejbližšímu velkovýrobci nábytku. Nečekal jsem, že se mnou bude jednat, jako kdybych mu přinesl objednávku na milión obývacích pokojů, ale také mne cestou netrápily úvahy, jestli se pan velkovýrobce dobře vyspal a jestli snad nepřijdu nevhod. Potřeboval jsem, aby mi to opravil, a byl jsem ochoten za to zaplatit, aniž bych smlouval. Prošel jsem průjezdem, pak špinavým dvorkem a vešel jsem do továrny o jedné malé místnosti a špinavém skladišťátku. Vysvětlil jsem panu továrníkovi, co bych potřeboval, když jsem byl předtím velmi slušně pozdravil. Můj pozdrav nebyl opětován a pán té provozovny se na mne podíval tak nevrle a nevraživě, že se můj výklad stal poněkud rozpačitým. Než jsem domluvil, pan velkovýrobce odešel, prásknuv za sebou dveřmi. Dva tovaryši se podívali rozpačitě na sebe, pak na mne, a pokrčili rameny. Vtom už mistr pootevřel dveře, kterými prve odešel, a řekl mi rozzuřeně: "S takovými věcmi se nemáme čas zdržovat!" a práskl dveřmi ještě hlučněji než prve. Domnívám se, že kdyby někdo přišel do UP závodů, aby mu spravili polámaný žebřík, že by s ním jednali slušněji. Nepřeju nikomu nic zlého, končil doktor Vlach, a mé nervy nepotřebují vzrušujících podívaných jako dráždidel, ale kdybych se dověděl, že podle neprávem zapomínaného způsobu, užívaného za Karla IV. blahé paměti, budou tohohle mistra truhlářského potápět v koši do Vltavy, šel bych tam už ráno, abych si na tu podívanou zajistil místo hned u zábradlí.

jo, Saturnin je Saturnin..

Já nedávno hledal servisáka na revizi plynovýho kotla. Našel jsem jednoho místního, má webový stránky, mailový kontakt na nich taky. Tož sem mu napsal mél, že bych chtěl tu revizu na kotýlek. Ale asi nésu fabrika s megakotlem a nebo alespoň deseti malýma, tak jsem tomu trubkářovi nestál ani za poslání do rekta.
Takže to samý - ani neodpověděl, asi mu to za pětikilo nestálo. Tak proč rovnou na ten svůj web nenapíše, že o jednotlivce a malý zakázky nestojí?

Já mam takové zkušenosti že přes mail nic nevyřídíš, nejlepší je vzít telefon a zavolat. Taky jsem psal maily, taky mi kolikrát nikdo neodpověděl, tak jsem vzal telefon a vše jsem vyřídil během 5 minut k mé spokojenosti.

Já to taky tak vidím, že takový řemeslník nemá čas vysedávat u počítače, spíš má v kapse montérek mobil.

To podepisuju. Pokud jde o řemeslníky, valná většina ani neví že nějaký mail na nějakých stránkách mají. Řemeslníci se nezastaví aby uživili sebe a rodinu a na nějaký počítač a mail nemají ani pomyšlení. To funguje u mizivého procenta řemeslníků a až u větších firem. Před měsícem jsem učinil obdobnou zkušenost. Na mailovou poptávku pokládky 25 m2 koberce odpověděli 3 (tři) řemeslníci ze 14 obeslaných a to tam byly i firmy s velmi slušnou webovou prezentací. Takže pravidlo zní: pokud se chci skutečně domluvit, musím použít telefon, a pokud je to možné, vůbec nejlepší je osobní jednání f2f.

Já zase mailuju tak dlouho, až se domailuju. Nakonec se nějaký řemeslník s mailem vždycky ozve. Ti ostatní mají smůlu.

Rozhlédněte se, jaké věkové kategorie většinou provozují jakou řemeslnou živnost a hned máte odpověď, proč nekomunikují e-mailem. Je to zdlouhavé, nepřesné nepružné a proto obtížné. Jen si uvědomte, kolik lidí si vzájemně e-mailuje v kanceláři ze stolu na stůl a kolik to zabere zbytečného času. Já to také považuji v běžné komunikaci spíše za zlozvyk... pokud se na něčem chcete domluvit, tak mluvte. Pokud chcete něco písemně potvrdit a doložit, pište...

...Ti ostatní mají smůlu, to tady fakt neplatí. Stejně jako zákazník má právo vybrat si dodavatele, i já mám právo si vybrat zákazníka, resp. neprodat mu svoje služby, pokud mi to nevyhovuje. Pamatuji, jak jeden dosti arogantní pán nemohl pochopit, že mu hned nepůjdu v sobotu vyměnit plotýnku ke sporáku a nezahrnuji jej všemožnými "vážnými důvody". Myslím, že nejsem líný, ale nedám si kecat do života od každého...

Jestli to, že preferuji domluvu přes mail, vnímáte jako aroganci, tak se nebudu zlobit, když mě odmítnete Zatím jsem vždycky potřebného řemeslníka či jiného dodavatele sehnal.

Ale vůbec ne, to jste to jen špatně přečetl. Řekl jsem jasně, že domluvit se mailem je těžkopádné a pro klasického řemeslníka je to úroveň až v několikáté řadě. Navíc pro především praktiky je obtížnější a nepružná - s pomalou odezvou. Zpravidla preferuje osobní kontakt/telefon, třeba i zprostředkovaně, než písemnou formu. Tou zmínkou o arogantním zákazníkovi jsem jen reagoval na Vaše "má smůlu" v opačném gardu, tedy že možnost volit obchodního partnera mají obě strany, ne jen odběratel. Zdá se Vám snad víc nenormální, že nechci pro někoho pracovat a přitom zcela běžné, že nechci nakoupit od toho, kdo "nee-mailuje"?
Zkrátka písemná forma patří mezi ty "kancelářské" a zrovna kancelářské práci se většina řemeslníků vyhýbá a považuje ji spíše za obtěžující, než prospěšnou. Je to prostě jiná krevní skupina, ne však horší, nebo lepší.
Ještě podotýkám, že zde uvádím svůj dojem a postoj a nemám žádné ambice toto zevšeobecňovat a tvrdit, že je to statisticky většinový stav

Já bych k tomu jen doplnil, že právě proto jsem spíš zvolil mail - pokud někde vyruším na telefonu řemeslníka zanořeného pod bojlerem a vychrlím na něj přes mobil, kolik by stálo zhotovení šesti kusů 10 cm trubek s 3/4 závitem po celé délce, tak se nejspíš nad tím potřebuje zamyslet, co všechno to pro něj bude obnášet a jaká by byla cena, která by se mu vyplatila.
Bohužel mám už negativní zkušenost, že mi řemeslník po telefonu slíbil cenu "X" a až dorazil, tak prohlásil, že to udělá jen za cenu "X * 2", protože zapomněl zohlednit...bla bla.

Já osobně zase mám raději mail. Když mi potenciální zákazník napíše, tak si můžu rozmyslet, co mu nabídnu a on si zase může pořádně rozmyslet, jestli to chce. Všichni na papírování nadávají (já taky), ale realita je taková, že písemná smlouva je nade vše. Nejde o nějaký podpis, ale i když si lidé důvěřují, odpadne pak dohadování typu "ale já myslel, že je všechno v ceně a vy teď chcete příplatek za měď" ... "ale to je přece běžná praxe" ... "a jak to mám tušit, když jsem bankovní úředník a ne výrobce kabelů" ...

Nehledě na to, že obvykle skončím s prací pozdě večer a nepracovní věci začínám vyřizovat někdy po půlnoci

... no, "kolik třešní, tolik višní" - Jáchyme, hoď ho do stroje.

Nemáte, nebo neznáte ve Vašem okolí nějakého soustružníka? Pokud ano, požádejte ho o tuto službu a on Vám jistě vyhoví a zhotoví přesně na rozměry to co potřebujete.

Zákazka za pár stokorun je nazaujímavá a pokiaľ výrobok, nemá prípadne, opakovane predajnosť, NIK ti ho nebude vyrábať za cenu obdobnú u masovo vyrábaných komponentov.

Vyrobiť to, nakonec nekdo vyrobí, no za cenu rádovo vyššiu ako si Ty predstavuješ. Jak ti povie cenu, zajdeš do bazaru, kúpiš za 500.- ručný zavitorez JOPO napr. zavitorez a narezeš si to sám ...

Nápad komunikovať e-mailom s žinostníkom je uletený, ak aj e-mail užíva, nečaká neco dôležité v halde spamu.

Nekteré firmy označujú e-mailovú komunikáciu za zbytočnú stratu času a zavádzajú prísne reštrikcie množstva a obsahu komunikácie, jak vo firemnej sieti tak smerom von.

Na co to má být?
zavitova-trubka

Tyhle jsem už sondoval, nikdy se neobtěžovali odpovědět ohledně ceny.

Můžu ti půjčit závitořeznou hlavu a vyřízni si to. 60cm závitů tím řezat je docela dřina, nedivím se, že se do toho nikomu nechce .

Takhle dlouhej závit snad jen na soustruhu

Ale jo, závitnicí to jde taky, ale dřina. A ne každý soustruh má převody na trubkový závit (je jiný než metrický a Witworthův). Každopádně to musíš dělat na dvakrát, lépe na třikrát (přitahovat závitnici), jinak závit potrháš a sebe zničíš. Dělal jsem deset až dvacet centimetrů běžně. To, že když jsem potřeboval kus trubky kratší než závitnice (a ještě za něco se to musí upnout do svěráku), tak jsem prostě udělal 10 cm závitů a pak uřízl potřebné. Joj, to byly časy, dělat všechno na závit, koudel a fermež. Dneska se veme polyfůzka, trubka se místo pracného pižlání tupou pilkou ucvakne nůžkama a s cigárkem v puse se lehoučce sváří... Závitnici ještě mám dodnes i s trojími čelistmi.

Díky za nabídnutou ruku (tedy spíš hlavu)
Právě proto, že to bude dřina, bych si spíš představoval, že nějaký fachman má k dispozici elektrickou mašinku typu d, se kterou to bude mít bezbolestně.

Edit: kdyby něco, ozval bych se přes soukromou zprávu

Ok, ozvi se. Bydlím na východním okraji Prahy.