"Rekonstrukce" panelákové koupelny do 5 tisíc Kč

Co mě rozhoupalo k akci

Naše čtvrt století využívané umakartové bytové jádro vykazovalo pouze jistou omšelost stěn s dekorem ne zrovna světlého dřeva a když bílá PVC hrana určená k zamezení zatékání za vanu (běžně používaná k lemování stěn nad linoleem či PVC krytinou) se začala loučit s kontaktem s umakartem v délce v řádu decimetrů, začala jsem jednat. Na internetu lze dohledat články o možnostech renovace WC i koupelny. Představa polepování celé plochy samolepicí tapetou, kdy je nutno důmyslně se vyhnout nástěnné vodovodní baterii (nechce-li ji člověk zcela odpojit), vývodu vody pro pračku, vypínačům, zásuvkám... ve mně vyvolala dost nepříjemné mravenčení, tudíž jsem se jala nasávat z internetu rady a postřehy spojené s nátěrem umakartu.

V resumé se mi nakonec jevilo jako nejelegantnější a nejspolehlivější řešení natřít umakart silikonovou fasádní barvou. Samotnému nánosu barvy malým molitanovým válečkem pochopitelně předcházelo velice důkladné očištění a zdrsnění všech ploch, které jsem se chystala zkrášlit. Na internetu jsem se dobrala doporučeného čísla brusného plátna - č. 150. Empiricky jsem jej snížila až na číslo 80, kteréžto už mělo ten správný záběr. Majíc v rodině dva mužské pomocníky doufala jsem, že po odhození posledního kusu "šmirglu" mi nezůstanou ruce viset podél těla. Nu, neměla jsem k tomu daleko vzhledem k tomu, že do konstatování, že už je to "dost", mně pořád scházelo to správné přesvědčení a pomocníci nacházeli náhle jiné neodkladné záležitosti.

Koupelna bez vany

Před samotným broušením umakartových ploch samozřejmě proběhlo vystěhování koupelny. Psí pelech na předsíni ustoupil dočasně usazené pračce, odmontovala jsem ramínko a sprchovou hadici z nástěnné baterie a jala se vykutat ven starou, již odřenou plechovou vanu ještě socialistické výroby.

Po odstranění vany a PVC těsnění přilepeného okolo ní moje představa o nátěru ještě víc nabrala na síle, jelikož obroušení zbytků chemoprénu prostřednictvím brusného kartáče upnutého do vrtačky v synových šikovných rukou definitivně vyloučilo možnost ponechat stěny koupelny v původním stavu.

S nadějí, že moje dřina posunula sen o hezké koupelně do další fáze, jsem si prohlédla vybroušenou koupelnu a pustila se do instalace nové vany na stejné místo, kde nám roky sloužila původní.
Velikost 160 x 70 cm je běžně k sehnání, pídila jsem se ale speciálně po modelu bez prolisů, ve kterých se ráda drží špína. Moje volba padla nakonec na Kaldewei.
.................................................. .
Podmínkou uznání záruky na tuto fungl novou vanu ale bylo použití jejich originálních nožiček za více než čtyři stovky. Když jsem je vybalila z krabice a sestavila dohromady, bylo mi okamžitě jasné, že záruku raději pošleme do kopru:

- nožičky nebyly samonosné, sloužily výhradně k postavení vany na místo. V našem případě by potom odpad musel téci vzhůru, jelikož byly výrazně nižší než dosavadní vanová konstrukce tvořená svařenými ocelovými jäkly, a překopávat kvůli tomu těsnou panelákovou šachtu? To by se cena za posun odpadové roury zaručeně přehoupla přes cenu vany.
- vana by poklesla o tolik, že bych pod ni už nic neschovala.
- v tak těsném prostoru pod vanou napojovat úplně jiný sifon na staré PVC potrubí ještě průměru 63 mm by byla úděsná práce.
- nemohla bych použít originální ocelové závěsy na vanu přišroubované ve správných místech umakartového jádra
.................................................. .

Vana zapadla do všech původních závěsů jak vidle do hnoje, jak se říká, jen mezi dnem vany a jäklem zela cca 3-4 cm vysoká mezera. Hm, co teď?! Jsouc kramář na slovo vzatý, i zalovila jsem ve svých zásobách a vytáhla na světlo destičky z růžové pěnové hmoty, kterých jsem měla více a jejich zatím nejlepší využití spočívalo v podložení kolen např. při pletí záhona. Jejich tloušťka byla zrovna akorát a krásně každá pružně vyplnila nežádoucí mezeru. Zamnula jsem si ruce nad splněním důležitého úkonu a odvážně se zkusmo posadila do usazené vany pro ověření, že se "nevyliji i s vaničkou".

Vana držela jak přibitá, proto jsem stěny pro jistotu znovu omyla a mohla začít řezat plastové těsnicí lišty kolem tří obvodových částí vany pro přilepení sanitárním bílým silikonem.

Tmelení spár

Desky krycího umakartu se ve spárách již dávno počaly sobě vzdalovat jak ostrovy v Tichém oceánu, což by samotný nátěr nezakryl. I vyretušovala jsem spoje béžovým akrylátovým tmelem na dřevo a jeho následným přebroušením.

Zamýšlené vyplnění škvír voděodolnější polyesterovou pryskyřicí bohužel vzalo za své po nemilém zjištění, že křivka jeho tuhnutí je patrně exponenciální: dlouho to teče jako voda a během pár sekund jsem měla v kelímku nepoužitelnou zelenavou hroudu. Následovalo několikanásobné umytí veškerých ploch (i těch nebroušených za vanou, kde nátěr nebude potřeba) jarovou vodou.

Vrhám se do vlastního natírání

Tak, to nejdůležitější bylo hotovo a po zakrytí lišt malířskou krycí páskou a celé vany deskami z pevnějšího papíru jsem nadšeně začala rozmíchávat v kyblíku fasádní barvu.

První nátěr malým molitanovým válečkem moje nadšení krapánek zchladil, protože to bylo flekaté a původní tmavá kresba umakartu o sobě stále dávala vědět. Možná proto, že jsem se nažila nabírat na váleček co nemíň barvy, abych moc nenakecala okolo. Dlužno také podotknout, že se kamarádím s malířskou štětkou, ale váleček je pro mou ruku nástroj neosahaný.

Zhruba hodinu mi trvalo, že jsem nanesla jednu vrstvu, protože na nátěr ve vnitřních rozích a např. okolo vypínače a zásuvky jsem vzala do ruky štětec.

Druhá vrstva už působila o poznání konzistněji, no a třetí a poslední již navodila dojem zděné koupelny.

Konečně jsem se odhodlala k zapojení odpadu. Nově koupený sifon měl zcela jiné rozměry než náš archaický a když jsem ve specializovaném obchodě zjistila, kolik by stály potřebné mezikusy pro spojení s PVC trubkou Ø63 mm - a hlavně, kolik spojů by nakonec vzniklo! - rezignovala jsem a starý sifon rozebrala a důkladně vyčistila. Překvapivě nová těsnění jsem ještě dostala koupit a také půlmetrový zbytek PVC trubky (63 mm). Odchylka nebyla příliš velká a za pomoci jiných zkušenějších rukou a horkovzdušné pistole se nám povedlo odpad dobře napojit na vývod do šachty.

Hurá! To byla báseň moci se po dvou dnech "koupání" v lavoru osprchovat v normální vaně

Zvelebuji podlahu

Dalším nezbytným úkonem bylo upravit podlahu před vanou do roviny a položit nové PVC. Původní majitelé našeho bytu zde měli položené dlaždice, ale běhající rybenky mě nepřesvědčily o profesionálním vydláždění. Proto přes beton "zavazejí" jäkly vyztužující celé jádro, jelikož jsem dlaždice vytrhala. Jsouc v (nevratném) betonování zcela nezkušená raději jsem mezi jäkly vložila 3 cm silné desky z pěnového polystyrenu čistě nařezané odporovým drátem upnutým v rámu lupenkové pilky.

Na ně jsem Duvilaxem přilepila nařezané desky z plovoucí podlahy, které jsem před časem kdesi ubufetila s tím, že se mohou hodit. Jen pérka a drážky byly zanesené lepidlem, tak jsem je (pérka) prostě odřezala ocaskou a desky položila jen tak vedle sebe. Zubatou stěrku jsem si vystřihla s kusu silné folie.

Na tento podklad jsem koupila nový kus PVC krytiny a nic nebránilo nastěhování automatické pračky na původní místo. Podlaha je dostatečně pevná, jen místy trošku vrže, patrně dotykem plovoučky s polystyrenem.

Mám HOTOVO!

A ještě jedno pozitivum jsem zaznamenala: v bílé koupelně je najednou tolik světla, jakobych vyměnila žárovku i zářivku za silnější. A hlavně, líbí se mi

Vnitřní plochu dveří od koupelny jsem polepila samolepicí folií se vzhledem světlého jasanu. Když jsem pracně dokončila přesné polepování folií, nesmírně jsem si blahořečila, že jsem zavrhla polepení umakartu v celé koupelně: nátěr i broušení bylo nesrovnatelně jednodušší...

Co jsem do toho vrazila:

- vana Kaldewei EUROWA 311(2 362,- Kč)
- Kaldewei vanové nohy 5041 Plus (415,- Kč - nepoužito)
- Viega odtoková a přepadová souprava DN 40 (218,- Kč - použita jen přepadová část, samotný sifon nikoliv)
- bílý sanitární silikon Den Braven (110,- Kč)
- fasádní silikonová barva Barlet Silikon 5 kg (690,- Kč)
- PVC na podlahu (cca 450,- Kč)
- Duvilax na lepení podlahovin a dlaždic (79,- Kč ve slevě jakožto prošlý)
- sada s držákem na válečky plus pár náhradních a odkapávací miskou (tuším pár desetikorun, měla jsem již v zásobě)

Pozn.: mám vyzkoušeno i umývání malby houbičkou. Jde to krásně a barva drží fest.