Impedance smyčky - výpočet spodní hranice jmenovitého rozsahu přístroje

Chybu měření a vyhodnocení správného výsledku máš na str. 10 na obr.9 :

Pracovní nejistota měřáku: ±(2 % z MH + 5 D)

2% z Měřené Hodnoty 0,50 = 0,01 + (5x 0,01 (D) = 0,05) tedy celkem chyba měření 0,01+0,05= 0,06 Ohmu + naměřená hodnota MH 0,50 = (je třeba počítat s nejnepříznivější hodnotou impedance, tedy) 0,56 Ohmu, když její skutečná hodnota se pohybuje v rozmezí mez údaji 0,44 (spodní chyba) až 0,56 Ohmu (horní chyba).

Alespoň takhle tomu rozumím já... a zdaleka nejsem vševědoucí

Děkuji za reakci.
Co píšeš kolem pracovní nejistoty, to je vcelku jasné a tak to chápu i já.

Co mám problém pochopit je právě ta vypočítaná spodní hranice jmenovitého rozsahu, podle téhle citace

Máme-li tedy například v technických podmínkách měřiče impedance s měřicím rozsahem 0,00-19,99Ω uvedenu pracovní chybu měření ±(2% z MH + 5 D), vypočteme spodní hranici jmenovitého rozsahu Δjm= 100×0,05/(30%-2%) = 0,18Ω. Jmenovitý rozsah přístroje tedy je 0,18-19,99Ω.

Prostě že přístroj s měřícím rozsahem 0,00-19,99Ω a pracovní chybou měření ±(2% z MH + 5 D) má spočtený jmenovitý rozsah přístroje 0,18-19,99Ω ??? - to nedávám, a už to čtu po osumdesáté páté

Je to zřejmě nějak začarovaný v těch 30% podle normy, ale jak?

Jestli snad by ten výpočet někdo dokázal přeříkat svými slovy, nabyl jsem zde pocitu pocit že i bahno je revizák elektro?

Hmm, já ale nejsem žádnej revizák... Jsem jen výplodem komunistickýho tříletýho učňovskýho školství v nevýznamném okresním městě a nemám ani maturitu, tak asi nejsem ten pravej na poradu

Já tomu rozumím takhle: Chyba měřidla 5D představuje údaj na displeji (0,00 + 5D) = 0,05, odečtené na displeji. Výrobcem udávaná pracovní chyba měření 2% se odečte od maximální povolené pracovní relativní chyby 30% (dle normy) = 28% . A potom výpočet 0,05 : 28% = 0.1785, tedy po zaokrouhlení 0,18Ohmu je nejnižší bezpečně zjistitelná hodnota měření. Nerozumím tomu "100 x "

Čemu taky nerozumím, je praktický důvod, proč zjišťovat nejmenší změřitelnou impedanci. S takhle malým údajem z měření impedance jsem se nikdy nesetkal... a u běžně měřených údajů není třeba ani zjišťovat výše zmíněnou chybu měření. To připadá v úvahu jen tam, kde je impedance blízko horní hranice a přitom je zařízení v bezchybném stavu. Tam pak asi budu zjišťovat, jestli je zařízení bezpečně provozovatelné s tak vysokou impedancí ochr. smyčky, nebo jestli budu hledat jiný způsob ochrany před nebezpečným dotykem...

Ale jak píšu - jsem jen bídně vyučený elektrikář, tak to ber s rezervou Asi Ti spíš poradí Zerozero, milancukrar... je tady víc moudrejch lidí..

... a nebo se zeptej dnešního vyučence. Ten má ještě v živé paměti teorie ze školy. Mně už se nepoužívané teorie z hlavy vykouřily

Přiznám se, že po přečtení článku o tom výpočtu přesnosti, z toho nejsem vůbec moudrý. Připadá mi dokonce, že autor chce být
nějak chytrý za každou cenu a je to nějak překombinovaný.
Faktem je, že jsem neměl potřebu se tímto nějak více zabývat, tak se můžu plést. Ale je vidět, že nejsem sám, komu to připadá nějaké divné.
Já si pamatuji jen to, že u měřáku se uvádí chyba. Ta se uvádí v procentech použitého rozsahu. Nic víc ani míň. Chybu uvádí výrobce typicky pro daný přístroj. Chyba je daná součtem chyb použitých součástek a měřicího systému. Výrobce pro daný typ uvádí jím zjštěné hodnoty a pro daný typ je zprůměruje. Pokud se jedná o přístroj větší přesnosti a nároků, zjišťuje se chyba při kalibraci pro jednotlivý daný přístroj.
U digitálních přístrojů k tomu přistupuje navíc přesnost samotného převodníku. To se udává v počtech chybových číslic (digits) na posledním řádu údaje. Takže udávaná přesnost může vypadat například, +- 2% + 5digits.
Znamená to, že např: měříme s rozsahem 100V. Tedy chyba může být až plus, nebo minus 2V. Tedy pokud naměříme 100V, skutečná hodnota může být 102V, nebo 98V. To by platilo pro ručkový měřák.
U digitálního přístroje se udává přesnost převodníku. Pokud tedy naměříme na čtyřmístném displeji a rozsahu 100V, hodnotu
99,50 V, tak chyba 5digits znamená, že skutečná hodnota může být 99, 55, nebo také 99, 45. (+-). A k tomu je potřeba ještě přičíst základní chybu, v tomto případě dvě procenta z rozsahu, tedy plus, nebo minus dva volty. Tedy skutečná hodnota celkem je max. 101.55V, nebo min.
97,45V. To jsou krajní nepříznivé hodnoty. Ale může se stát, že základní chyba bude do plusu a digitální do minusu, nebo obráceně. Tedy se můžou obě chyby nejen sčítat, ale také odčítat a tím výsledek zpřesňovat oproti možné max. chybě.
(Příklad je pro představu. Jinak takový čtyřmístný měřák s takovou chybou by byl na šrot ).
Alespoň takhle se mi jeví celý prolém a nevidím, co v tom hledat dál. Proto celá úvaha autora článku se mi zdá divná.
Už z toho důvodu, že základní pravidlo pro měření je, měřit co nejblíže zvolenému rozsahu, tedy např 95V, budeme měřit na rozsahu 100V, nikoli na rozsahu 1000V. Proto zjišťovat nějaké hodnoty jak ještě lze změřit nějakou malou hodnotu na velkém rozsahu se mi zdá zcestná. I kdyby takto nějakou teoretickou hodnotu vypočítal, tak je to prakticky k ničemu, protože měření zcela v dolní části rozsahu je nejen nesmysl, ale do takto zjištěné hodnoty započtěná chyba udělá z výsledku něco jako "asi tak nějak".
Navíc to tam uvádí, jako při revizní činnosti. Kdyby mi revizák chtěl měřit hodnotu jednoho ohmu na rozsahu kiloohm, tak ho poženu.
Zřejmě se tam snaží o něco takového, jak jím špatně naměřenou hodnotu nevhodným měřákem nějak pochybně zdůvodnit.
Je fakt, že už jsem se setkal s lidmi, kteří jinak velmi vzdělaní, začnou nad něčím teoretizovat a něco překombinují a dostanou se ke špatnému výsledku kvůli tomu, že zapoměli na něco základního. Jako v tomto případě, že -- na dolním okraji měřícího rozsahu se neměří. Všechno další okolo toho je tedy zbytečné.