Impedance smyčky - výpočet spodní hranice jmenovitého rozsahu přístroje

Přiznám se, že po přečtení článku o tom výpočtu přesnosti, z toho nejsem vůbec moudrý. Připadá mi dokonce, že autor chce být
nějak chytrý za každou cenu a je to nějak překombinovaný.
Faktem je, že jsem neměl potřebu se tímto nějak více zabývat, tak se můžu plést. Ale je vidět, že nejsem sám, komu to připadá nějaké divné.
Já si pamatuji jen to, že u měřáku se uvádí chyba. Ta se uvádí v procentech použitého rozsahu. Nic víc ani míň. Chybu uvádí výrobce typicky pro daný přístroj. Chyba je daná součtem chyb použitých součástek a měřicího systému. Výrobce pro daný typ uvádí jím zjštěné hodnoty a pro daný typ je zprůměruje. Pokud se jedná o přístroj větší přesnosti a nároků, zjišťuje se chyba při kalibraci pro jednotlivý daný přístroj.
U digitálních přístrojů k tomu přistupuje navíc přesnost samotného převodníku. To se udává v počtech chybových číslic (digits) na posledním řádu údaje. Takže udávaná přesnost může vypadat například, +- 2% + 5digits.
Znamená to, že např: měříme s rozsahem 100V. Tedy chyba může být až plus, nebo minus 2V. Tedy pokud naměříme 100V, skutečná hodnota může být 102V, nebo 98V. To by platilo pro ručkový měřák.
U digitálního přístroje se udává přesnost převodníku. Pokud tedy naměříme na čtyřmístném displeji a rozsahu 100V, hodnotu
99,50 V, tak chyba 5digits znamená, že skutečná hodnota může být 99, 55, nebo také 99, 45. (+-). A k tomu je potřeba ještě přičíst základní chybu, v tomto případě dvě procenta z rozsahu, tedy plus, nebo minus dva volty. Tedy skutečná hodnota celkem je max. 101.55V, nebo min.
97,45V. To jsou krajní nepříznivé hodnoty. Ale může se stát, že základní chyba bude do plusu a digitální do minusu, nebo obráceně. Tedy se můžou obě chyby nejen sčítat, ale také odčítat a tím výsledek zpřesňovat oproti možné max. chybě.
(Příklad je pro představu. Jinak takový čtyřmístný měřák s takovou chybou by byl na šrot ).
Alespoň takhle se mi jeví celý prolém a nevidím, co v tom hledat dál. Proto celá úvaha autora článku se mi zdá divná.
Už z toho důvodu, že základní pravidlo pro měření je, měřit co nejblíže zvolenému rozsahu, tedy např 95V, budeme měřit na rozsahu 100V, nikoli na rozsahu 1000V. Proto zjišťovat nějaké hodnoty jak ještě lze změřit nějakou malou hodnotu na velkém rozsahu se mi zdá zcestná. I kdyby takto nějakou teoretickou hodnotu vypočítal, tak je to prakticky k ničemu, protože měření zcela v dolní části rozsahu je nejen nesmysl, ale do takto zjištěné hodnoty započtěná chyba udělá z výsledku něco jako "asi tak nějak".
Navíc to tam uvádí, jako při revizní činnosti. Kdyby mi revizák chtěl měřit hodnotu jednoho ohmu na rozsahu kiloohm, tak ho poženu.
Zřejmě se tam snaží o něco takového, jak jím špatně naměřenou hodnotu nevhodným měřákem nějak pochybně zdůvodnit.
Je fakt, že už jsem se setkal s lidmi, kteří jinak velmi vzdělaní, začnou nad něčím teoretizovat a něco překombinují a dostanou se ke špatnému výsledku kvůli tomu, že zapoměli na něco základního. Jako v tomto případě, že -- na dolním okraji měřícího rozsahu se neměří. Všechno další okolo toho je tedy zbytečné.