experimentDobíjení alkalické baterie

U nedobijecich článků při vybíjení probíhá nevratný chemický proces. Dobijenim jsi schopný baterii "oživit", ale ne dobít.

Kapacitu článku udává výrobce ve specifikaci. Stačí si to pro konkrétní článek přečíst.

"Hodně se o tomto problému psalo v Amatérském radiu a pod. někdy možná v padesátých nebo šedesátých letech. Podrobnosti si už nepamatuji, shrnu je do následujících bodů"

Dotaz č. 3: Jaký je rozdíl mezi regenerací ( =? "oživění" dle slovníku pana Fiala)baterka a nabíjením? Především v kontextu "dobíjení" primárních článků (téma dotazu)

Oživení se dříve provádělo i třeba tím, že jsi baterii dal chvíli na topení. Primární články nejsou určeny pro nabíjení - jejich chemie to nedovoluje. Neumožňují opakované ukládání energie. Při provozu se "stráví".
To oživení způsobilo to, že jsi z článků dostal ještě poslední zbytky energie - třeba baterka chvíli svítila. A většinou to již nebylo opakovatelné.

Nechci se hádat, ale za mých mladých let (osmdesátá léta) se dělalo spoustu podivností (kvůli nedostatku peněz) a zrovna "dobíjení" primárních článků docela běžně a úspěšně. Například miniaturní knoflíkové články do digitálních hodinek se daly dokonce několikrát oživit tak, že fungovaly dalšího půl roku. Monočlánky do přenosných kazeťáků a pak do wolkmenů (ty ale asi nebyly alkalické) fungovaly taky nejmíň další hodinu. Ale když je člověk na primitivní "nabíječce" (jenom srážecí odpor) zapomněl, uměly nehezky explodovat...
BTW zrovna nabíječka těch hodinkových knoflíků byla jedním z mých prvních větších projektů, vyrobil jsem to jako regulovatelný stabilizátor napětí s tranzistorem, kde získat referenční napětí byl docela oříšek, myslím že jsem použil přechod B-E 0,7V. Správnou hodnotu napětí jsem kontroloval ukazatelem úrovně z nějakého rozebraného magneťáku, transformátor jsem si sám spočítal a navinul...

nabíječka těch hodinkových knoflíků

jj, taky jsem vyráběl, klíčovou součástí byl dřevěný kolíček na prádlo...

Knoflíkové články jsou obvykle v zařízeních, kde není odběr, takže oživení je může udržet na živu delší dobu.
Správně píšeš, že monočlánky pak fungovaly ještě nějakou dobu - taky jsem to dělal s baterkami do hraček, svítilen apod. Ale tohle se nedá počítat za "nabití"

Narazil jsem na to v celkem nedávném amatérském rádiu, loňské ještě nemám (už mnoho let je zvykem, že jsou až na Ampéru), takže to muselo být předloňské nebo ještě rok předtím. A bylo to právě poprvé po létech, co si o tom někdo dovolil něco veřejně napsat.
Ve starší literatuře (šedesátých letech) se s tím dalo setkat běžně. Tehdy šlo ale o burel-salmiakové (zinko-uhlíkové) články, ne o alkalické.
Také jsem s tím experimentoval za svých mladých let. Už ani nevím jaký byl hw, pamatuju si trafo na autodráhu, ale jestli jsem to na něj zapojoval přímo nebo přes něco a jak, to už si napamatuju. Baterka pak na nějakou dobu obživla a dalo se to zopakovat tak třikrát. Ale nebylo to nic moc, prostě baterka chvíli šla.

To s knoflíky jsem měl větší úspěch. Pamatuju si digitálky, které ležely mnoho let v šuplíku, zavedl jsem do nich drátkama 1.5 V z baterie (jak jinak než jeden článek ploché baterie ... kde jsou ty časy, kdy plochá baterka byla základní jednotkou) a původní knoflík jsem použil jen jako držák (považoval jsem ho za mrtvý). Jaké pak ale bylo mé překvapení, když drátek od baterky upadnul a hodinky stále šly.

Myslím, že dnes v době nabíjecích beterií (poměrně levných) nemá smysl, snad kromě ukrácení času, se s tím zabývat.

200mA je na rozpálenie baterky s vyfučaním obsahu.

Stačí 20mA, ale výhradne pulzný prúd, potom sa dá dobiť. Opakovane sa baterka zničí. Dá sa použiť maximálne jadnorazovo.

Kdysi jsem s tím taky laboroval. Klasické zinkouhlíkové články prakticky dobít nejde. Většinou už mají téměř rozpuštěné zinkové
pouzdro a začínají téct, pokud nejsou v dalším obalu. Nabíjením nelze elektrodu obnovit.
Mnohem lepší výsledky byly s alkalickými články. Nelze nabíjet proudem třeba 200mA. To vede k přehřátí a destrukci článku.
Ale při dobíjení tak do 20mA, po delší dobu, se skutečně dá článek částečně nabít. Napětí na článku se zvedlo na hodnotu nového článku a
článek šel dále používat. Samozřejmě kapacita nikdy nebyla jako u nového článku.
Používali jsme to tenkrát, v práci, kde jsme měli kalkulačky se svítícím displejem, které tužkové baterie dost žraly.
když byly články vybité tak jsme je nabili a fungovaly asi třetinu času nových. Snesly to i opakovaně ale už slábly.
Otázka je, jestli má nějaký smysl dnes něco takového dělat a riskovat nějaký problém s možností exploze článků.
Dnes je možné koupit množství různých typů článků, které jsou na nabíjení určeny a nejsou nijak moc drahé.
Tehdy nebyly nabíjecí články tak dostupné.

i-nenabijeci-baterie-lze-nabijet-opatrne.aspx

>fiala
Já bych tomu neříkal "vysání poledních zbytků energie. Neboť jsem viděl vidlákovo video, kde (na jiném videu) testova vybíjet alkalické baterie. vyšla kapacita kolem 1.5-2 Ah. Pak je dobíjel, první 3 cykly měly kolem 1000-500mAh. Celkový náboj 4.5Ah asi. jen alkalické.

Samozřejmě že pro praktické použití je to nesmysl. Ale pro nějaké nouzové (nedokážu si představit rozumný use case) asi ano. Nebo jako demonstrace.

Také jdou nabíjet kladivem (také vidlákovo video, nemá to nic společného s kinetickou energií kinetického kladiva, kterou vidlák počítá na jiném videu). --- tentokrát jen zinkové. Vysvětluji si to nějakým rozdrcením krystalek soli...

Děda také nabíjel baterky, že je nechával na sluníčku.(možná s celým AM rádiem)...

Zinkové se "dobíjely" na topení Ale musel jsi hlídat, aby ses nedostal na to, že zinkový obal bude prožraný - ten elektrolyt se blbě umývá a je agresivní.
Věřím, že s novými alkalickými asi dosáhneš nějaké výsledky, ale od té doby, co jsou k dispozici moderní akumulátory (Enelop) jsem už dobíjet primární články nepotřeboval.

Taky jsem experimentoval, po každém "nabití" byla výdrž cca poloviční. Doporučovalo se jednocestné zapojení, ve druhé půlvlně asi desetinový proud vybíjecí. Dnes se od experimentů upouští.