Kdysi jsem s tím taky laboroval. Klasické zinkouhlíkové články prakticky dobít nejde. Většinou už mají téměř rozpuštěné zinkové
pouzdro a začínají téct, pokud nejsou v dalším obalu. Nabíjením nelze elektrodu obnovit.
Mnohem lepší výsledky byly s alkalickými články. Nelze nabíjet proudem třeba 200mA. To vede k přehřátí a destrukci článku.
Ale při dobíjení tak do 20mA, po delší dobu, se skutečně dá článek částečně nabít. Napětí na článku se zvedlo na hodnotu nového článku a
článek šel dále používat. Samozřejmě kapacita nikdy nebyla jako u nového článku.
Používali jsme to tenkrát, v práci, kde jsme měli kalkulačky se svítícím displejem, které tužkové baterie dost žraly.
když byly články vybité tak jsme je nabili a fungovaly asi třetinu času nových. Snesly to i opakovaně ale už slábly.
Otázka je, jestli má nějaký smysl dnes něco takového dělat a riskovat nějaký problém s možností exploze článků.
Dnes je možné koupit množství různých typů článků, které jsou na nabíjení určeny a nejsou nijak moc drahé.
Tehdy nebyly nabíjecí články tak dostupné.