Nechci se hádat, ale za mých mladých let (osmdesátá léta) se dělalo spoustu podivností (kvůli nedostatku peněz) a zrovna "dobíjení" primárních článků docela běžně a úspěšně. Například miniaturní knoflíkové články do digitálních hodinek se daly dokonce několikrát oživit tak, že fungovaly dalšího půl roku. Monočlánky do přenosných kazeťáků a pak do wolkmenů (ty ale asi nebyly alkalické) fungovaly taky nejmíň další hodinu. Ale když je člověk na primitivní "nabíječce" (jenom srážecí odpor) zapomněl, uměly nehezky explodovat...
BTW zrovna nabíječka těch hodinkových knoflíků byla jedním z mých prvních větších projektů, vyrobil jsem to jako regulovatelný stabilizátor napětí s tranzistorem, kde získat referenční napětí byl docela oříšek, myslím že jsem použil přechod B-E 0,7V. Správnou hodnotu napětí jsem kontroloval ukazatelem úrovně z nějakého rozebraného magneťáku, transformátor jsem si sám spočítal a navinul...