Existuje nějaký potravinově nezávadný nátěr, který by se dal aplikovat vnitřně na hliníkový hrnec?
V dnešní době je poměrně diskutovaný problém se závadností hliníku u hliníkového nádobí. Aby se zamezilo jeho přímému styku s upravovanými potravinami, zejména kyselého charakteru, upravují se povrchy těchto nádob různými povlaky, zejména teflonem a podobně. Nevíte zda existuje nějaký možný nátěr, kterým by se poškozená místa, případně i celé vnitřní hliníkové plochy hrnce, mohly natřít a zabránit tak přímému styku potraviny s hliníkem? Pochopitelně je nutné, aby rovněž vydržel poněkud vyšší teploty, až do cca 150-200 st.C, což je teplota při rozpálení tuku.
A jak je, podle Vašeho názoru a informací nebezpečné, pokud se používá k vaření v hliníkový hrnec a potraviny neobsahují kyselé složky. Třeba hrnec od rýžovaru, v němž je ochranný povlak již provozem skoro odstraněn a vaří se v něm rýže.
https://www.eushops.cz/blog/skodlivost-hliniku-je-znama-jiz-dlouho
Pochybuji, že by existoval nátěr, tedy něco jako lak, který by byl dostatečně odolný vaření a byl dostupný. Technologicky, jako třeba nanášení telonu to možné je, ale těžko v domácích podmínkách.
Jediné, co by bylo možno zrealizovat je eloxování. To by se dalo i v domácích podmínkách realizovat. Kysličník hliníku je velmi mechanicky i chemicky odolný. Nejdříve povrch dokonale vyčistit a nejlépe vyleštit a pak provést eloxování kyselinou a el proudem.
Ale ani elox není zcela odolný kyselinám, ale vzhledem ke kyselosti potravin, by snad vydržel.
Nejsnažší by asi bylo, hliníkové nádobí vyměnit za nerezové, nebo s povrchovou úpravou.
Ale můj názor je asi takový. Množství hliníku,které se do potraviny uvolní asi nebude tak velké. Bylo by zajímavé, kdyby to bylo možné zvážit přesně když je nový a potom třeba po deseti letech používání. O kolik by hrnec ubyl, rozpouštěním hliníku. Pak vypočítat denní přísun hliníku v potravě. Potom třeba porovnat s některými léky, třeba na snížení kyselosti v žaludku (antacida),která některá obsahují hliník jako účinnou látku.
Negativní účinky na organismus se sice předpokládají, ale myslím, že seriózně dosud prokázané nebyly
Ještě ke konci dotazu. Myslím, že v případě vaření neutrálních potravin, s nízkou kyselostí, nebo třeba na tuku, je rozpouštění hliníku zcela nepatrné. Třeba kyselé zelí bych v tom asi nevařil. Myslím, že například rýže, má charakter spíš zásaditý, jako třeba brambory, takže tam by rozpouštění také mělo být nízké.
Z praxe musím říct, že se hliník docela dobře rozpouští v tuku nezanedbatelným způsobem. V hliníkové pánvi, na které se smažilo, byly cca po 20 letech docela velké prohlubně. Obecně vzato, to, že následky nemají jednoznačně identifikovatelnou příčinu, neznamená, že ta nemá důsledky. Jenom nejsou zjevné.
Nebude spíš příčinou prohlubní v pánvičce míchání pokrmů (opotřebení oděrem)?