Trocha teorie:
Jednofázový proud nedokáže vytvořit točivé magnetické pole, motor se tak neroztočí. Při podrobnějším zkoumání například přes teorii symetrických složek se dá odvodit, že jednofázové vinutí tvoří dvě stejně velká točivá pole opačného směru. Když se potom vezme momentová charakteristika asynchroňáku (závislost momentu na otáčkách nebo skluzu) pro oba směry a udělá se jejich součet, tak zjistíme, že nulový moment je právě při nulových otáčkách. Ostatně stačí do motoru strčit a on se rozběhne. Takový rozběh je trochu nepraktický, takže se to řeší tím, že se rozbije tato symetrie pomocným vinutím, zapojeným přes impedanci (používá se kondenzátor). Díky tomu jedno z těch dvou točivých polí převáží a motor se rozběhne příslušným směrem. Fakticky je to potřeba jen pro rozběh, proto se ten kondenzátor zapojuje třeba přes odstředivý spínač. U malých motorků ale vítězí jednoduchost s rozběhovým kondenzátorem přiopojeným trvale. V takovém případě může být v motoru vestavený, což podle obrázků vypadá na tento případ ( https://kutilska.poradna.net/files/95310-whatsapp-image-2022-06-08-at-20-jpeg ) pokud se bavíme o místě kam vede L, N a ne o spoji mezi tou čárkovaně nakreslenou krabičkou a motorem (kondenzátor je zde připojený trvale mezi svorky M a A).
Pulzačními momenty bych to nekomplikoval, ty jsou (minimálně teoreticky) stejné jako u tří tází, tady je hlavně ten moment od zpětné složky, která tlačí na druhou stranu - ubírá z dostupného momentu.