Tajemná záhada s připojením hliníkového drátu do jističe

Čím víc svorek, tím to budě dělat vetší bordel. Zapojte to jako původně, svorka jističe je dostatečně robustní a pokud bude v suchém prostředí Al a Cu drát v jedné svorce, nic to neudělá. Chyba je spíš v tom, že 2,5 hliníkem napájíte topení, které má příkon kilowat a možná 2 kW, takže při použítí pofidérních wago svorek nebo nedejbože pružinových) nic jiného než že se to bude pálit, nemůžete čekat.

Osobně bych teda víc věřil wago, samozřejmě originálním. Na hliník se to zamázne tou jejich pastou a vlhkost se k tomu nedostane.
2,5 hliník je na 10 A naprosto v pohodě (to se běžně používalo). Problém jsou právě ty spoje. A neměl by do styku přijít měď a hliník, na to se dřív prodávaly cupalové podložky, ale dneska se to moc nesežene, jak se s hliníkem nepočítá. Jističe jsou většinou dělané i na hliník, ale kombinovat hliník a měď na jedné svorce bych si netroufal. Ještě je možnost to proti vlhkosti zamáznout nějakým "asfaltem", to se taky dělalo (nevím jestli na spojích Cu-Al viděl jsem to ale běžně v hliníkových instalacích), jinak vlhkost ve vzduchu bude vždy.
Osobně jsem taky zvědavý, jak vydrží ta oprava, kterou popisuju níže, bojím se toho, že hliník jak bude uhybat před tou pružinou, tak skončí na placičku (odpovídající průřezu 0.2 mm2 - nejmenší průřez pro tu svorku) a pak přestřižený a je jen otázkou času, jestli to vydrží 10 (míň snad ne) nebo 30 let. Ovšem je to pořád lepší než šroub, před kterým hliník uhne a ztratí kontakt, tady jak to pruží, tak kontakt by měl zůstávat zachovaný.

Ked us spojovat, do wago s hlinikom natlacit kontaktnu pastu pre al spoje.
Svetla asi vela nezoberu, mozne by bolo aj spojenie do jednej wago, Al, prazdna pozicia, privod, 2x 1,5, to by bolo do 5 pozicii.
16A na 1,5 . . . niekto s tym nema problem, dokonca ani jeden revizak.
Ak je toho kablu spolu 20m, meter 2,5 stoji mozno 1,5-2 eura (25 kc / euro), to by bolo asi najlepsie a najcistejsie riesenie. FYzicke sily . . . podla toho kto pokladal ten kabel, mozno je len 10 cm pod . . .

Moc Vám všem děkuji, ale pro jistotu jsem namaloval schema, které vše vysvětlil, ale rozvaděč ze zdi je to poslední o co bych stál. Díky Michal

Wago jsou výborný vynález. Asi před týdnem jsem opravoval zásuvku, která zlobila už delší dobu. Šlo o to, že v té zásuvce se rozbočovala elektrika což nevím jak mohlo projít, ale prostě to tak bylo a tři dráty na dva šrouby dělaly problémy, co pamatuju. Navíc to byla jedna z prvních zásuvek v řadě, takže přes ní šla většina proudu (mj. do rychlovarné konvice).
Po přečtení několika stránek co my vyšly na dotaz "spojení hliníkových vodičů" (nejužitečnější byly elektrika.cz ostatní bylo spíš na zasmání, třeba strojový překlad nějakých textů v něčem, co připomínalo čestinu jen použitými slovy) jsem dospěl k názoru, že wago je nejlepší řešení.
Objednal jsem tedy kontaktní pastu https://www.kvelektro.cz/kontaktni-pasta-wago-249-130-pro-spojovani-hlinikovych-vodicu-do-svorek-p1215963 a soritment svorek ze kterých jsem použil hlavně https://www.kvelektro.cz/svorka-wago-221-415-5x4-s-packou-p1246909 (wago má každé elektro, tu pastu jsem na počkání sehnal jen v kv). Svorky s páčkou se ukázaly být skoro ideální, stojí trochu víc, ale drát se do nich zasune lehko a pak se teprve zacvakne (předtím jsem používal wagovky bez páčky a ty chtěly větší sílu (nemluvě o rozebírání), což u mědi nevadí, ta je tvrdší).
A dal jsem se do díla, všechno jsem spojil, novou krabici zasádroval (jo to jak vypadá, jsem zjistil až po otevření, nákup nové krabice opravu o den zdržel, a to jsem nakupoval ty svorky maximalisticky, krabička (otázka 8 korun) mě ale nenapadla). No ale teď bylo potřeba čekat, než ztuhne sádra. Tak jsem si hrál, přinesl jsem si z dílny laboratorní zdroj a zkoušel do toho zásuvkového obvodu pouštět proud. A protože to má hodně dobrá hodnocení, dal jsem rovnou 20 A, nejdřív se nic nedělo, pak se začlo kouřit. Proud jsem honem vypnul a zjišťoval, co se stalo. Zřejmě jsem ten drát málo zasunul, protože to přestalo (druhou svorku jsem už neodpálil, přerušil jsem proud už když to začlo topit a na až když se to tavilo a taky jsem nešel rovnou na 20 A) až když jsem ho trochu víc odizoloval. Pak jsem najížděl opatrněji, a vzhledem k dimenzování rozvodu (těch 20 A dost ohřívalo i prodlužovák, do kterého vedl druhý konec) jsem nadále zkoušel jen s 13 A (okruh jištěný 10 A jističem by víc nemělo potkat). Když ani po 7 hodinách 13A proudu se nic nedělo, byl jsem teprve spokojený. Ale nebýt tohoto testu, zařadil bych se mezi ty, kterým wago vyhořela (opět chybnou montáží, jako na tom fóru elektrika.cz, no ale přes pastu do ní neni vidět (je na nic, že je průhledná) a 11 mm drátu určitě oholeno bylo (teda on byl opálený o dost dál, navlékal jsem na něj silikonovou bužírku, tu jsem nekupoval nyní, ale je to běžná věc minimálně v GME)).
Nebýt toho testu, vyhořelo by to později a těžko bych hledal příčinu (další zkoušky ukázaly, že opravdu byl problémem jeden jediný drát), protože by z toho asi byl spečený škvarek.
Čili zatím se zdá, že wago svorky (s pastou) jsou ideálním řešením pro spojení hliníku navzájem i s mědí. Funguje to teda něco přes týden, ale podle toho, co jsem četl, by to mělo být na věčné časy.
Předchozí řešení s čokoládou nebo věnečkem byla vždy jen dočasná na několik let, navíc sehnat dneska čokoládu nebo věneček, kam se dají umístit hliníkové vodiče nelze (těžil jsem ze zásob).
Myslím, že to mám podobně košaté, drát ulomený (už dost dávno) kousek od zdi nastavený jednou wagovkou (třísvorková tady stačila), pak ostatní sloučené pětinásobnou wagovkou (využité 4 díry, jeden vstup, dva výstupy a dráty do zásuvky). Ta co nastavuje drát u zdi je utopená v sádře. Ostatní dvě se jen tak tak vešly pod zásuvku, kam jsem vyvedl měděná lanka.

Moc a moc Vám děkuji. M.