Co se používalo na slaněné vodiče před dutinkami?
Ahoj, všude se dočítám, že kdo nepoužívá na slaněné vodiče dutinky, by zasloužil.... Co se ale používalo dříve, když dutinky ještě neexistovaly? Ve starších zapojeních vídám velmi často jen zakroucenou licnu a utažení pod šroubek.
ocinovani
Procínování a pokud bylo pod šroubek, pak pěkné očko. Na dnešních plastových kabelech to jde snadno, ovšem na gumových to bylo horší, slaněné vodiče bylo nutné většinou i mechanicky očistit. Jako starej praktik cínování a očka používám dodnes a nikdy jsem se nesetkal s tím, že by takto provedený spoj vyhořel. A to jsem víc jak 30 let dělal revizáka a viděl a opravoval toho hodně.
Ovšem pouze zkroucená licna, takových vyhřátých, nebo utržených spojů jsem viděl a opravoval víc. Hlavně na "amatérských" prodlužkách, nebo u amatérské výměny zásuvkové vidlice výkonnějších spotřebičů (žehličky, vařiče, el. topidla a podobně).
Pro náročnější aplikace omotání drátkem. Buď se vytáhl jeden nebo dva z té licny nebo zvláštním cínovaným, pro obranu a letecký průmysl niklovaným drátkem. Normálně se to ale kroutilo, dutinky, lisovací očka, fastony nikdo neznal. Kdysi za komoušů servisák ze Západního Německa (to bylo samo o sobě neobvyklé, západní stroje mělo dovoleno jen pár klíčových fabrik) chtěl od elektrikářů "kabelschuhe" a všichni na něj zírali jak vyvorané myši
Já byl koncem šedesátých let technologem v TOS Olomouc a měl jsem na starosti i elektromontážní středisko. Vyráběly se zde strojní frézy (tuším že to byly typy -FA3, FA4) a vyjímečně se dodávaly i na "západ" do NSR a Švýcarska. Rozvaděče, pro tento vývoz, se přestrojovaly místo našich běžných, na přístroje Siemens. Propojování se provádělo všechno slaněnými vodiči SY od 0,75 do 16 mm2. A používaly se kabelová očka a řadové svorkovnice. A veškerá ukončení těchto slaněných vodičů, jak do svorkovnic, na svorky přístrojů, tak i s kabelovými očky, se pájelo cínem v malé pánvičce, která obsahovala cínovou "lázeň". A to dokonce i pro tento vývoz.