Pomoc so spajkovanim trafopajkovackou

Potvrdím to co psal Paul, trafopájky z dovozu, které mají kulaté vývody nad sebou, doporučuju vyhodit dřív, než z toho člověku jebne. Známý mi ji přinesl, že málo hřeje.Po rozebrání jsem zjistil, že sekundár je navinutý několika paralelními smalt.dráty a to je mizerně zalisované do kulatých vývodů, které vedou ven. Hřeje to nejvíc uvnitř vinutí a spoje na kulatiny.
Jediná kloudná páječka je ta česká s plochými vývody, ze kterých je i vinutí. Předepsaný rozměr smyčky je z drátu průřezu 1,5 mm2. Ale to se rychle přepaluje a na malých spojích i cín přehřívá. Já používám běžně hroty z drátu z kabelu, průřez 2,5 mm2. Smyčka vydrží mnohem déle a pro pájení hrubších spojů se dá využít i tepelná setrvačnost silnějšího drátu. Celková délka od šroubku na špičku asi 3 cm. Tak dá páječka asi nejlepší výkon. Delší smyčka už hřeje méně, kratší zase odvádí teplo do plochých vývodů. Páječka se tak ale trochu přetěžuje, pozor na její přehřátí.
Není to moc vhodné na pájení jemných spojů, na to mám mikropájku. Doporučuji na páječce přeříznout závity na čtyřku šroubek. Lěpe se upíná hrot a je lepší kontakt.
Tzv. věčné hroty jsem zavrhnul. Sice se výkon koncentruje do špičky hrotu, což může být výkonově vhodné, ale špička se velmi přepaluje a nedrží na tom pak cín. Zbytků měděných drátů mám dost.
Při prohřívání spojů které odvádí teplo, si často pomůžu různými způsoby, pokud jsem línej jít pro jiné nářadí.
Jedním ze způsobů je přiložit hrot páječky na místo a kousek od špičky hrotu na smyčku namířit plamínek zapalovače, takového do větru, co hoří jako autogen. Tím dodám výkon navíc. Stejný způsob, když jsem odpájel LED čipy z hliníkové destičky z LED žárovky. Z vrchu hrot páječky a zespodu na destičku plamének zapalovače.
Profesionální to zrovna není, ale účel světí prostředky.
Úplná prasárna, kterou jsem také párkrát použil a kterou nikomu nedoporučuju , je, místo na 230V ji připojit asi na 300V. Páječka "zázračně" zvýší výkon na hrubé spoje. Kdyby to někdo i přes mé nedoporučení chtěl vyzkoušet, tak jeden spoj a nechat vychladnout, jinak hrozí poškození.
K tomu upozornění. I při normálním použití pozor na přehřátí páječky. Staré pistolky měly kostru cívky a všechny izolace z tvrzeného papíru. Ty snesly i dost velké přehřátí. Ty nové mají kostričku a izolaci z plastu. Konstrukce je s dvojitou izolací, primár a sekundár jsou oddělené, ale tím plastem. Snadno dojde k protavení sekundáru na primár.
Dostaly se mi do ruky dvě takové (mně se to naštěstí nestalo). Měly zkrat primáru na sekundár a na hrotu síťové napětí.
Odpájet součástku horkovzdušnou pistolí jsem vyzkoušel jednou (asi to neumím) a přidělal jsem si dost práce, odpájel jsem i to co jsem nechtěl. Na součástky, vadné, kde nehrozí zničení, používám někdy, také to chce trochu cvik, miniaturní tužkový plynový hořák. Hoří podobně jak ten zapalovač, ale lze i s větším výkonem. Namířím na součástku a po povolení cínu odeberu pinzetou. Špičkou plamínku lze pracovat docela selektivně i v blízkosti jiných součástek.
Samozřejmě existují na takové práce profi zařízení, ale není to zpravidla levné, tak si vždy nějak pomůžu, jak to jde. V zaměstnání jsem dělal to, kde jsem vystačil jen s trafo, nebo mikropájkou. Dnes už jsem se předělal jen na domácího kutila.

Co se týká odpájení součástek (aby se daly ještě použít):
Svého času jsem byl zaměstnaný ve firmě na montování počítačů. Občas jsme potřebovali ve zkušebním přípravku nahradit opotřebované konektory SATA, řešili jsme to, že jsme ty konektory tahali z vadných MB. Podle zkušeností to šlo jen z MB určitého typu a provedení. U jiných typů u těch konektorů byly velké zemnicí plochy co teplo od páječky účinně odváděly a než se desku podařilo prohřát, tak se konektor roztekl.
A to jsme na to měli pájecí stanici Weller s páječkou, vyhřívanou odsávačkou a horkovzduchem.