Pomoc so spajkovanim trafopajkovackou

Měděný drát bude mít zaručeně vyšší teplotu nežli "věčný", ale záleží na odvodu tepla. Musíš vyzkoušet. Někdy stačí dvě páječky současně, pokud máš.

Na 100W výkon si toho moc neužiješ. Min. 150-300W.

Dobrý drôt by bol vyrobený zo stredného anténneho koaxiálu (zelený), ten by mohol na 100W niečo nahriať.

Rozmyslam ci by pomohlo pouzit ten hruby medeny drot a zmotat ho do nejakej mensej cievky v mieste "hrotu", cca 3-5 zavitov. Nepotrebujem presny dotyk nejakej suciastky, ale ohrev toho medeneho PCB aby som vedel oddelit suciastky napajkovanu z druhe strany. S tymto "cievkohrotom" by bol vacsi kontakt s ohrievanou suciastkou, teda predpokladam lepsi prenos tepla.

Ak to takto nepojde, este mi ostava teplovzdusna pistol, ale to len ako zalozne riesenie

Horkovzduska neni spatny reseni.
Dalsi varianta je predehrev - tu med posadit na elektrickou plotynku a tu pustit na malo, ona kdyz se ohreje na cca 120°C, tak to pak ta pajecka da.
Co to je? Jedina soucastka co znam a co se paji na medenou desku jsou vykonovy RF tranzistory, ale to bys nepouzival trafopajku...

Su to LED diody, montovane povrchovo pajkovaciou pastou. Ten plosny spoj s medenym jadrom (MCPCB) sluzi jednak na elektricky kontakt, jednak ako chladic. Na predohrev si viem predstavit aj obycajnu zehlicku, nejaka vykonnejsia by mozno bola dostatocna aj na uvolnenie tych suciastok.

Na odpájení LED čipů používám hrot vytvarovaný z pásku měděného plechu (klempířská měď), šířka podle šířky čipu (asi 5-6 mm), tvar okolo čipu do U, takže ohřívá zároveň obě pájené strany čipu. Páječka rovněž pistolová 100W, pásek provrtán a přišroubován přímo na vývody páječky.

Tyjo, to mě zajímá - ale z popisu si to nějak neumím představit, můžeš to prosím vyfotit a vložit sem? Díky.

Takhle:

Díky.

Průměr drátu má vliv. Čím tenčí tím vyšší teplota.

nejen čím tenší ale též čím kratší, také záleží na trafopájce, takové ty co mají vývody nad sebou a podivné šroubení nestojí za nic, tam se musí dát drát 1,5mm2 z kabelu, jinak to nedrží, nejlepší jsou s plochými vývody a šroubky ne bocích.
Ještě zde nikdo nevzpoměl, že je třeba přikládat hrot s trochou cínu rozehřátého, pak je nejlepší přenos tepla.

Já jsem tohle nedávno řešil, nemohl jsem za boha prohřát spoje tišťáku, který někdo zušlechtil měděným plechem. Nakonec pomohlo 100W kopyto, ale ne současné z OBI to mi přišlo, že moc nehřeje a ani na něj moc nechytá cín (má železný hrot), ale nějaké minimálně 30 let staré (takové jako mají tady na obrázku https://external-content.duckduckgo.com/iu/?u=http%3A%2F%2Fwww.stroje.stranky1.cz%2Fimg%2Fobrazky%2Fda5ae18d44fe4337b473528d9a75103c.jpg&f=1&nofb=1 ), to se to krásně pájelo a ještě jsem ho musel chvílema vypínat, protože hřálo víc, než je potřeba (pravda žhavení je tak na 10-15 minut, ale pak to už jede jak po másle). Ale to byly takový https://www.gme.cz/ce-680u-400v-hit-elp-35x50-rm10-bulk kondenzátory a dráty 4mm2, na nějakou jemnou elektroniku bych s tím nešel, myslím že trefit tím normální vývod na normálním tišťáku je nemožné.
U trafopájky se dá v určitých mezích experimentovat s délkou smyčky, kratší hřeje víc, delší míň. S průměrem možná taky. Tak jsem si vzpomněl, jak nějaký dobrák na učňáku udělal do trafopájky hrot z hliníku (drátů CY jsme tam měli až dost) a mistr než to odhalil tak nejdřív nadával, proč to k* nechytá cín.

Potvrdím to co psal Paul, trafopájky z dovozu, které mají kulaté vývody nad sebou, doporučuju vyhodit dřív, než z toho člověku jebne. Známý mi ji přinesl, že málo hřeje.Po rozebrání jsem zjistil, že sekundár je navinutý několika paralelními smalt.dráty a to je mizerně zalisované do kulatých vývodů, které vedou ven. Hřeje to nejvíc uvnitř vinutí a spoje na kulatiny.
Jediná kloudná páječka je ta česká s plochými vývody, ze kterých je i vinutí. Předepsaný rozměr smyčky je z drátu průřezu 1,5 mm2. Ale to se rychle přepaluje a na malých spojích i cín přehřívá. Já používám běžně hroty z drátu z kabelu, průřez 2,5 mm2. Smyčka vydrží mnohem déle a pro pájení hrubších spojů se dá využít i tepelná setrvačnost silnějšího drátu. Celková délka od šroubku na špičku asi 3 cm. Tak dá páječka asi nejlepší výkon. Delší smyčka už hřeje méně, kratší zase odvádí teplo do plochých vývodů. Páječka se tak ale trochu přetěžuje, pozor na její přehřátí.
Není to moc vhodné na pájení jemných spojů, na to mám mikropájku. Doporučuji na páječce přeříznout závity na čtyřku šroubek. Lěpe se upíná hrot a je lepší kontakt.
Tzv. věčné hroty jsem zavrhnul. Sice se výkon koncentruje do špičky hrotu, což může být výkonově vhodné, ale špička se velmi přepaluje a nedrží na tom pak cín. Zbytků měděných drátů mám dost.
Při prohřívání spojů které odvádí teplo, si často pomůžu různými způsoby, pokud jsem línej jít pro jiné nářadí.
Jedním ze způsobů je přiložit hrot páječky na místo a kousek od špičky hrotu na smyčku namířit plamínek zapalovače, takového do větru, co hoří jako autogen. Tím dodám výkon navíc. Stejný způsob, když jsem odpájel LED čipy z hliníkové destičky z LED žárovky. Z vrchu hrot páječky a zespodu na destičku plamének zapalovače.
Profesionální to zrovna není, ale účel světí prostředky.
Úplná prasárna, kterou jsem také párkrát použil a kterou nikomu nedoporučuju , je, místo na 230V ji připojit asi na 300V. Páječka "zázračně" zvýší výkon na hrubé spoje. Kdyby to někdo i přes mé nedoporučení chtěl vyzkoušet, tak jeden spoj a nechat vychladnout, jinak hrozí poškození.
K tomu upozornění. I při normálním použití pozor na přehřátí páječky. Staré pistolky měly kostru cívky a všechny izolace z tvrzeného papíru. Ty snesly i dost velké přehřátí. Ty nové mají kostričku a izolaci z plastu. Konstrukce je s dvojitou izolací, primár a sekundár jsou oddělené, ale tím plastem. Snadno dojde k protavení sekundáru na primár.
Dostaly se mi do ruky dvě takové (mně se to naštěstí nestalo). Měly zkrat primáru na sekundár a na hrotu síťové napětí.
Odpájet součástku horkovzdušnou pistolí jsem vyzkoušel jednou (asi to neumím) a přidělal jsem si dost práce, odpájel jsem i to co jsem nechtěl. Na součástky, vadné, kde nehrozí zničení, používám někdy, také to chce trochu cvik, miniaturní tužkový plynový hořák. Hoří podobně jak ten zapalovač, ale lze i s větším výkonem. Namířím na součástku a po povolení cínu odeberu pinzetou. Špičkou plamínku lze pracovat docela selektivně i v blízkosti jiných součástek.
Samozřejmě existují na takové práce profi zařízení, ale není to zpravidla levné, tak si vždy nějak pomůžu, jak to jde. V zaměstnání jsem dělal to, kde jsem vystačil jen s trafo, nebo mikropájkou. Dnes už jsem se předělal jen na domácího kutila.

Co se týká odpájení součástek (aby se daly ještě použít):
Svého času jsem byl zaměstnaný ve firmě na montování počítačů. Občas jsme potřebovali ve zkušebním přípravku nahradit opotřebované konektory SATA, řešili jsme to, že jsme ty konektory tahali z vadných MB. Podle zkušeností to šlo jen z MB určitého typu a provedení. U jiných typů u těch konektorů byly velké zemnicí plochy co teplo od páječky účinně odváděly a než se desku podařilo prohřát, tak se konektor roztekl.
A to jsme na to měli pájecí stanici Weller s páječkou, vyhřívanou odsávačkou a horkovzduchem.