Na výrobním štítku je naznačeno zapojení buď na 220, nebo 110V a změna směru. Je zajímavé, že tam není naznačen i kondenzátor.
Z toho usuzuji, že tam není potřeba.
Pravděpodobně se jedná o dnes už snad nepoužívaný způsob, vinutí s pomocnou odporovou fází. To se dělalo tak, že část vinutí pomocné fáze bylo navinuto bifilárně a tím se magneticky neaktivně zvýšil odpor vinutí, nebo častěji tak, že se vinutí pomocné fáze udělalo z mosazného drátu.
Vinutí pomocné fáze, bylo (jestli si dobře pamatuju) posunuto o 90st. proti hlavnímu.
Lze realizovat i tak, že se měděnému vinutí předřadí odpor, ale nepamatuji, že bych to v praxi viděl.
Odpor vřazený do vinutí, nebo odpor vlastního vinutí způsobí fázový posun. (jak to po fyzické stránce funguje už si nějak nepamatuju ).
Tahle motorky mívaly myslím dost velký záběrový moment, téměř se rovnající momentu běžícího motoru.
Pomocná fáze se odstředivým spínačem vždy musela po rozběhu odpojit.
Kdysi v době,když se počítače skládali z drátů a kuliček, jsem nějakou dobu pracoval v navijárně, tak o tom něco trochu vím, ale ne už moc.
Ale jestli je ten motorek opravdu toho provedení z toho nepoznám, takže bez záruky, jedině vyzkoušet.