150 volt místo 220 v
Ahoj, mam problem se zasuvkami v pokoji. Nadpis vystihuje strucne problem. Menil jsem jen zasuvku za novou, stara byla praskla.. A po zapojeni mam v pokoji, ktery ma zasuvky napojene na tuto, pouhych 150 v, predtim bylo vse v poradku. Zapojoval jsem to tak, jak to bylo na te predesle. Ale vzhledem k tomu co jsem pote nameril 150 v v pokoji si uz jisty nejsem... Zapojeni je stare, dvouvodicove. Mam tam dva novejsi medene (cerny a zelenozluty) a stare hlinikove (cerny a modry). Nejake napady? Dekuji
A jak je to teda zapojene? Odkud kam ktery drat vede?
No to prave nevim. Momentalne mam pripojenou pouze medenou dvojici a zasuvka na chodbe normalne funguje. V pokoji jsou tedy zasuvky nyni odpojene, takze hlinikova dvojice bude nejspise tedy jen pripojena paralelne na tuhle. Do krabicky jsem nelezl.
môže to byt vadny spoj.
Vadny spoj v zasuvce na chodbe, ze?
skus premerat postupne kde dochadza k tomu ubytku.
Proč a cim meriš?Vem si obycejnou zarovku a zkousej!!
Obycejnym multimetrem. Jakym zpusobem tou zarovkou? ?
Obyčejnou žárovku (s vláknem, stačí i 15W) do objímky s vyvedenými vodiči. Při 150V by měla červeně žhnout. Nebo Vadaskou s elektromagnetem.
Digitální multimetry mají vysoký vstupní odpor a naměří klidně naidukované napětí v libovolné hodnotě.
Lidičky, zahoďte už ty multimetry "za stovku ve slevě" při hledání závad v silových rozvodech
Zapoj žárovku do zásuvky a změř multimetrem napětí na té žárovce - ne v prázdné zásuvce. Jenom tak odnaučíš multimetr lhát
A nemusí to být žárovka - použij jakýkoliv běžný spotřebič, kde se to bude dobře měřit. Třeba i nějaké topení, stojanovou lampu s halogenem... cokoliv, co má větší spotřebu, než úsporka, nebo LEDka...
Taky to jde udělat tak, že do nejvzdálenější ze zásuvek, kde jsi naměřil 150V, zapojíš vařič (fén, kulmu...) a v ostatních změříš napětí tím multimetrem. Teprve potom měření něco ukáže.
Já bych zavolal elektrikáře. Takového co má oprávnění měřit síť přenosnými měřicími přístroji.
No, já bych to nepřeháněl s oprávněními, ale rada zavolat elektrikáře není v daném případě až tak od věci, pokud si s tím dotyčný sám neporadí.
Pokud mám na zásuvce jen 150V, znamená to, že mám někde jinde úbytek napětí 90V. To je hodně. A zásadní je, že vzorec P = UI platí i pro ten úbytek napětí, takže pak už si snadno každý dokáže spočítat, jakým výkonem mi to někde topí a co všechno to může způsobit, požár nevyjímaje.
Tazatel se v tomhle oboru asi moc neorientuje. Já jsem třeba neměl z vyhlášky 50 § 9 a 11. A jednou se mi stalo, že jsem avometem chtěl změřit napětí v zásuvce a nevšiml jsem si, že avomet mám nastavený na měření proudu. Naštěstí to odnesl jen jeden odpůrek, ten jsem opravil sám.
Nezbývá než jít zpět po vodičích a zjistit, kde se ztácí. Jestli to změřil multimetr, může to klidně být přerušený vodič. Nebo cokoliv jiného. Opravdu by bylo lepší pozvat si elektrikáře. Já jsem takto kdysi opravoval sporák, už jsem ho začal rozebírat, na vypínači krásných 3x380 zapnu plotýnku a kde ty voltíky jsou (ukázalo se, že byl vadný jistič a že jsem do sporáku vůbec lézt nemusel).
Myslím, že rady "zavolej elektrikáře" tazatele těžko uspokojí, když se ptá, jak má přijít na závadu on, ne elektrikář... a "odborný" kecy o Ohmově zákonu jsou už úplně mimo
. Rozhodně se totiž jedná o chybu v metodice měření... Koupí multimetru se ještě z nikoho nestal elektrikář.
Elektrikář se nestane,ani nevyučí. Elektrikářem se člověk musí už narodit.
Něco na tom asi je. Já, když jsem se narodil, měl jsem okolo krku omotanou pupeční šňůru, jak jsem si s ní hrál, už tehdy jsem ji považoval za elektrický kabel. Moje první slova nebyly, jak je zvykem máma a táta, ale
volt a ampér. Když mě krmili, neříkal jsem ham, ale ohm. Když máma říkala něco, že musí koupit kilo vaty, rozuměl jsem že kilowatty. Zavinovačku jsem chápal jako vinutí a u jablečného závinu mě zajímalo, kolik má závitů. Napětí v rodině, když se naši hádali, jsem ještě neuměl změřit. Ale při čurání už jsem uměl zhodnotit jaký mám proud. Mojí první hračkou byla plochá baterie, u které jsem slastně olizoval kontakty a radoval se, jak to na jazyku šimrá. Se stolní lampičkou jsem si hrál tak dlouho, než jsem se spálil o žárovku a ještě dostal pohlavek, že to není na hraní. Když už jsem byl trochu větší, dostal jsem pásový traktor na baterii. Hned jsem to prozkoumal, vymontoval a rozmontoval motorek, abych zjistil na co to je. Smontovat zpátky jsem to ještě neuměl a táta taky ne. Další takovou hračku už jsem nedostal. Pak to přišlo. Už jsem byl trochu větší a dostal jsem elektrickou stavebnici. Tam byly dráty, baterie, žárovičky a objímky, tlačítka a dokonce i motorek, který jsem už ale nerozmontoval. Sice jsem ještě moc nechápal, proč ta žárovička svítí, když se to správně zapojí, ale bylo to zajímavé. Ale po čase mě to přestávalo bavit, protože jsem přišel na to, že v zásuvkách je elektřina určitě silnější. Po zkušenostech s plochou baterií, jsem chtěl vyzkoušet stejným způsobem elektřinu v zásuvce. Už při pokusu připojit hřebík do zásuvky jsem byl přistižen a dostal na zadek. Ještě později jsem pochopil i proč.
Tak jsem postupně vyrůstal s elektřinou všude okolo. Přišel čas a já se přihlásil do učení elektrikáře.
No a pak už to byla nuda. Furt nějaké vzorečky, poučky, elektrické zákony, pak normy atd. No kdo si to má všechno pamatovat? A tak dodnes občas vzpomínám, jak byla elektřina zajímavá, když jsem olizoval kontakty ploché baterie.
:Tecou me slzy pri tehle vzpominkach??
:Tecou me slzy pri tehle vzpominkach??