Něco na tom asi je. Já, když jsem se narodil, měl jsem okolo krku omotanou pupeční šňůru, jak jsem si s ní hrál, už tehdy jsem ji považoval za elektrický kabel. Moje první slova nebyly, jak je zvykem máma a táta, ale
volt a ampér. Když mě krmili, neříkal jsem ham, ale ohm. Když máma říkala něco, že musí koupit kilo vaty, rozuměl jsem že kilowatty. Zavinovačku jsem chápal jako vinutí a u jablečného závinu mě zajímalo, kolik má závitů. Napětí v rodině, když se naši hádali, jsem ještě neuměl změřit. Ale při čurání už jsem uměl zhodnotit jaký mám proud. Mojí první hračkou byla plochá baterie, u které jsem slastně olizoval kontakty a radoval se, jak to na jazyku šimrá. Se stolní lampičkou jsem si hrál tak dlouho, než jsem se spálil o žárovku a ještě dostal pohlavek, že to není na hraní. Když už jsem byl trochu větší, dostal jsem pásový traktor na baterii. Hned jsem to prozkoumal, vymontoval a rozmontoval motorek, abych zjistil na co to je. Smontovat zpátky jsem to ještě neuměl a táta taky ne. Další takovou hračku už jsem nedostal. Pak to přišlo. Už jsem byl trochu větší a dostal jsem elektrickou stavebnici. Tam byly dráty, baterie, žárovičky a objímky, tlačítka a dokonce i motorek, který jsem už ale nerozmontoval. Sice jsem ještě moc nechápal, proč ta žárovička svítí, když se to správně zapojí, ale bylo to zajímavé. Ale po čase mě to přestávalo bavit, protože jsem přišel na to, že v zásuvkách je elektřina určitě silnější. Po zkušenostech s plochou baterií, jsem chtěl vyzkoušet stejným způsobem elektřinu v zásuvce. Už při pokusu připojit hřebík do zásuvky jsem byl přistižen a dostal na zadek. Ještě později jsem pochopil i proč.
Tak jsem postupně vyrůstal s elektřinou všude okolo. Přišel čas a já se přihlásil do učení elektrikáře.
No a pak už to byla nuda. Furt nějaké vzorečky, poučky, elektrické zákony, pak normy atd. No kdo si to má všechno pamatovat? A tak dodnes občas vzpomínám, jak byla elektřina zajímavá, když jsem olizoval kontakty ploché baterie.