vykurovacia krivka

Pro podlahová topení se obecně používá jedna z nejplošších topných křivek - tedy ta, kde nedosahuje rozdíl teplot topné vody příliš změn.Sklon topné křivky vyjadřuje zejména tepelnou setrvačnost, která je u podlahových topení velká. Nastavuje se hlavně výška položení této topné křivky, a to s ohledem na úroveň tepelné izolace/tepelné ztráty/ budovy. Horní mezí je maximální přípustná teplota topné soustavy, stanovená výrobcem.

takže ak tomu dobre rozumiem, čím nižšia tým lepšie?

Opakuji: SKLON křivky vyjadřuje CARAKTERISTIKU budovy, VÝŠKA "umístění" takto skloněné křivky vyjadřuje úniky tepla z budovy v poměru k výkonu topné soustavy, v závislosti na požadavcích na úroveň tepelné pohody od uživatele.

Nastavení sklonu křivky:
Příklad: Je-li doma přetopeno při venkovních teplotách kolem -10C a současně nedotopeno při + 10C, je křivka příliš strmá. Regulace vypočítala na základě venkovní teploty -10C, že je třeba vzšší teploty topné vody, než je skutečná potřeba uživatele. Jestliže křivku skloníme, uděláme plochou, sníží se teplota topné vody při + 10C i při -10C - křivka se celá posune dolů. Pokud pak bude stejně nedotopeno při -10C i při +10C, je třeba zvětšit VÝŠKU křivky, ale její SKLON bude správný.
Nastavení výšky křivky:
Příklad: Je-li přetopeno při +10C i při -10C (např. teplota v obýváku bude u obou venkovních teplot + 28C), je křivka příliš vysoko, ale sklon je dobrý. Taková topná soustava je dimenzovaná tak, že s menší teplotou topné vody dokáže budovu vytopit na požadovanou teplotu (typické pro podlahové topení). Teplotu lze snížit v celém rozsahu regulace, zmenšením výšky "umístění" křivky.

Úsporný provoz: Náklady na topení jsou závislé na rozdílu teplot venku a uvnitř a na úniku tepla z budovy (tzv. tepelné ztráty při stanovené vnější a vnitřní teplotě). Únik je dán konstrukcí budovy - s tím nehnete snadno. Rozdíl teplot dokážete ovlivnit pouze UVNITŘ budovy. Pokud tedy chcete spořit, nastavte správně SKLON křivky tak, aby teplota uvnitř byla vyrovnaná bez ohledu na venkovní teplotu a VÝŠKU křivky tak, aby nedošlo k nedotápění, ale pobyt v budově byl ještě příjenmý - komfortní teplota- při jakékoliv venkovní teplotě. Komfortní teplota je ve značné míře dána osobními návyky uživatelů - tam je Váš hlavní prostor pro úspory.

Nejlépe se nastavuje topná křivka u systémů, kde zadáváme dvě teploty topné vody při výchozích dvou venkovních teplotách: Např. při + 15°C zadáme (pro podlahové topení) teplotu topné vody (na vracečce) 24°C a při -15°C zadáme teplotu topné vody 34°C. Pokud je měření topné vody na stoupačce - výstupu z kotle do topení, nastavíme teplotu o cca 5°C vyšší.
Regulace provede spojnici mezi těmito dvěma výchozími hodnotami (vytvoří "topnou křivku") a podle ní pak nastaví požadavek na teplotu topné vody tak, že změří okamžitou skutečnou venkovní teplotu a stanoví regulovanou (požadovanou) teplotu topné vody podle spojnice zadaných hodnot.
Pokud se reguluje směšovacím ventilem, postupně pomalu nastaví jeho otevření tak, aby teplotu dosáhla. Pokud se podle křivky spíná a rozpíná zdroj tepla, potom je rozmezí regulace širší o nastavenou diferenci, tedy rozdíl teplot sepnutí a rozepnutí (citlivost spínání). Podlahovka má dostatečnou setrvačnost, proto diference může být i pod 1°C a přitom nedochází k příliš častému spínání zdroje, které by mu škodilo. Běžná diference u radiátorů je mezi 2 až 5°C.

Zde je typ na seřízení ekvitermního regulátoru : http://www.komextherm.cz/documents/rvt_06_cz_n.pdf , strana 10.

Ještě podotýkám, že pokud je regulátor vybaven snímáním pokojové teploty, nesmí v této místnosti být termohlavice, nebo jiná další regulace, protože by ovlivňovala měření hlavní regulace a ta by pak neměla odpovídající vstupní hodnoty.