Nejlépe se nastavuje topná křivka u systémů, kde zadáváme dvě teploty topné vody při výchozích dvou venkovních teplotách: Např. při + 15°C zadáme (pro podlahové topení) teplotu topné vody (na vracečce) 24°C a při -15°C zadáme teplotu topné vody 34°C. Pokud je měření topné vody na stoupačce - výstupu z kotle do topení, nastavíme teplotu o cca 5°C vyšší.
Regulace provede spojnici mezi těmito dvěma výchozími hodnotami (vytvoří "topnou křivku") a podle ní pak nastaví požadavek na teplotu topné vody tak, že změří okamžitou skutečnou venkovní teplotu a stanoví regulovanou (požadovanou) teplotu topné vody podle spojnice zadaných hodnot.
Pokud se reguluje směšovacím ventilem, postupně pomalu nastaví jeho otevření tak, aby teplotu dosáhla. Pokud se podle křivky spíná a rozpíná zdroj tepla, potom je rozmezí regulace širší o nastavenou diferenci, tedy rozdíl teplot sepnutí a rozepnutí (citlivost spínání). Podlahovka má dostatečnou setrvačnost, proto diference může být i pod 1°C a přitom nedochází k příliš častému spínání zdroje, které by mu škodilo. Běžná diference u radiátorů je mezi 2 až 5°C.

Zde je typ na seřízení ekvitermního regulátoru : http://www.komextherm.cz/documents/rvt_06_cz_n.pdf , strana 10.

Ještě podotýkám, že pokud je regulátor vybaven snímáním pokojové teploty, nesmí v této místnosti být termohlavice, nebo jiná další regulace, protože by ovlivňovala měření hlavní regulace a ta by pak neměla odpovídající vstupní hodnoty.