Nabíjení autobaterie ze zdroje přes žárovku

Nabíjení přes žárovku využívá kouzlo nelineární charakteristiky závislosti odporu vlákna (a tím i protékajícího proudu) na teplotě vlákna (viditelně tedy na tom, jak silně žárovka svítí).

Princip nabíječek, které mají ve výstupu sériově zařazenou žárovku je zhruba zjednodušeně ten, že
a) při nabíjení vybitého akumulátoru, na kterém je menší napětí než při nabití, je rozdíl napětí mezi výstupem nabíječky a napětím akumulátoru větší, žárovkou teče větší proud, víc svítí, má teplejší vlákno, tím pádem má vyšší odpor a tím pádem i teče menší proud
b) při nabíjení již takřka nabitého akumulátoru je rozdíl mezi napětím výstupu a nabíječky malý, žárovka již skoro nesvítí, má malý odpor, málo brání průchodu nabíjecího proudu, a tak se skoro nabitý akumulátor nabíjí skoro stejným proudem jako vybitý.

Žárovka tedy slouží jako jednoduchý stabilizátor proudu. Jednoduchý, laciný, funkční.

Autor dotazu zřejmě navazuje na dříve používané jednoduché nabíječky tvořené pouze transformátorem (s pojistkou samozřejmě), jednou jedinou usměrňovací diodou (a tak vznikl tepající pulzní proud s frekvencí 50 Hz, který je pro nabíjení Pb akumulátorů prý vhodný kvůli "odpočinutí" chemikálie v průběhu půlperiody s nulovým napětím) a se stabilizační žárovkou na výstupu (a další pojistkou).

Zájemci o nabíječky a nabíjení zřejmě znají publikaci autorské dvojice Ručka, Arendáš.

jednou jedinou usměrňovací diodou

ještě se dělaly pokusy s přemostěním té diody odporem, tak aby v záporné půlperiodě tekl vybíjecí proud o velikosti asi 5% nabíjecího. Mělo to rovněž mít nějaký blahodárný vliv na desky.

Ale houby. Píše že má zdroj s regulací napětí. Pokud nastaví napětí nižší než je napětí akumulátoru, žádný proud nebude protékat. Zvyšováním napětí na zdroji nastaví nabíjecí proud tak jak potřebuje, třeba až do maximálního povoleného proudu zdroje (píše 5A). Tak jak poroste napětí akumulátoru, může napětí na zdroji zvyšovat, takže během celého nabíjení může udržet zhruba stálý proud. Výhodou je rychlejší dobití, nevýhodou že musí občas ručně zvednout napětí.
Zdroj může mít vlastně teoreticky nekonečný výkon, protože nabíjecí proud závisí pouze na napěťovém spádu mezi aku a zdrojem. U auta je u vybitého akumulátoru napěťový spád mezi aku a altem velký, proto je velký i nabíjecí proud. Tak jak stoupá vnitřní napětí aku, nabíjecí proud klesá a tím se ale zároveň spomaluje dobíjení. Po teoreticky nekonečné době se napětí aku a altu vyrovná a nabíjecí proud je teoreticky nulový.
Třeba startovací boostery nabijí také napěťovou charakteristikou tak jako autoalternátory, regulace proudu je možná jen snížením napětí, protože tento typ zdroje dokáže dát stovky ampér (právě kvůli startovací funkci). U auta altík nic takového nedělá, akumulátor to zkrátka musí přežít.