Jak rozbourat starý suchý pařez z lesa

Jestli to dobře chápu, tak už jsou vykopaný, jen nevíš jak je rozštípat. Jestli jsou v suchu, chvíli podloukat palicí, aby opadala hlína a pak motor.pilku. Řetěz něco vydrží, když nejde přímo do mokré hlíny s kamením. Něco povolí pod sekerou a když už máš kusy, které lze zvednout, tak na cirkuli, tak sežere cokoli, je-li dostatečně silná. V létě jsem si takhle hrál s pěti pařezama a za odpoledne byly na polínka.

Přesně tak jsou vykopaný a suchý je jich asi padesát za chvilku jdu na ně dík

Sakra, 50 to si dáš do těla, ale dá se to. Dej vědět, jak jsi dopadl.

Na prvních 40 se to naučí a pak už to půjde dobře , jen doufám, že nedopadne se sekerou v noze, pařezy jsou hnus. Při tomhle množství bych raději obětoval jeden řetěz a vzal to pilou jak to jen inteligentně půjde.
Mimo to je otázka, v jakém jsou ty pařezy vůbec stavu. Jestli na ně 10let prší, tak můžou být nakrásně suché, ale taky pěkně trouchnivé.

Uroboros máš pravdu "... že nedopadne se sekerou v noze, pařezy jsou hnus". Chce to fakt bedlivej pozor a postřeh, včas uskočit. Pařez neleží na špalku pevně, může se kdykoliv pohnout, sklopit, ujet stranou nebo sekyra sklouzne, odskočí nebo se zvrtne.
Někdo nejdříve useká kořeny a pak se hmoždí s nejtlustším koncem u kmenu a někdo si ho zase postaví na ty kořeny, dobře usadí, aby se nehýbal a najde prasklinky a rube do nich sekyrou nebo klínama a pak teprve ty rozdělené kusy zmenšuje pilou nebo sekyrou na kusy tak akorát do kamen. Člověk se zahřeje a láme si hlavu, jak to udělat nejlépe a když je hotovo, má se čím pochlubit a zahřát u kamen s vlastnoručně udělaným topivem. Štípání špalků je náročné na postřeh jako skvoš nebo tenis.

Čoveče, štípu dříví každý rok už nějakých 25 let, ale ty to popisuješ jak neurochirurgickou operaci zadního mozkového kmene.

ladaadal, nediv se podrobnému popisu pro neznalé, ale když člověk vidí některé chalupáře jak jednou za rok vychází z kůlny s kosou a div cestou nepřeseká šňůry na prádlo, sobě holínky a shodí kytky z oken a vyplaší kočku nebo jen vezme sekeru, tak se praští do nohy, nebo při sekání se netrefí a jen tak-tak švihne naprázdno mezi nohy do trávníku, tak má člověk obavy, aby si něco neuďál zvlášť při sekání něčeho tak vratkého a tvarově rozprostorostlého jako jsou pařezy - opatrnost především. Štípání špalků nebo prkýnek a krajinek nařezaných na délku tak do kamen je rytmický odpočinek. Tím nemyslím autora dotazu, ale všeobecně, protože opatrnost je lepší než hledání lékárničky.

Tak pánové za dnešek jsem dal 3 velké kusy a zítra potřebuji volno

To máš v zimě co dělat když ti jich zbylo ještě 47 Přeju hodně štěstí, ikdyž pak tě to zahřeje dvakrát 1) v kamnech 2) z radosti, že si je zdolal

Šel jsem na to na chalupě od lesa. Díval jsem se na starého domorodce s takovou tlustou velikou sekerou. Dělal ťuk, ťuk a dřevo hezky odskakovalo. Tak jsem to zkusil a po půldnu zbrocený potem jsem mu dřevo daroval. On mi sice říkal, že se musím dívat jak je to rostlé a podle toho rubat, ale já nic neviděl. Jediné pozitivum je, že mám obě nohy.
Tak držím palce.

Vemu 2 klíny a kladivo, ale musí to být pořádné kladivo ne žádné tintítko a není co řešit

molo, udeřil jsi hřebíček na hlavičku: dva klíny. Máš recht. Když se jeden zaboří do špalku, drží a nedá se vytáhnout, tak se ve směru dělení dřeva vedle zabouchaného klínu vráží druhý, ten první se uvolní a dá se vytáhnout, dát zase kousek vedle a pak těma dvěma postupně rozlomit špalek. Nebo když je klín už ve dřevě celý, tak se o něj opře kus železa a tím se do něj bouchá v naději, že dřevo nakonec praskne a klín osvobodí, ale lepší je jak píšeš 2 klíny nebo i víc.

Trochu perunitu a je to bez dřiny. A na třísky. Jen se musíme dobře schovat.