Uroboros máš pravdu "... že nedopadne se sekerou v noze, pařezy jsou hnus". Chce to fakt bedlivej pozor a postřeh, včas uskočit. Pařez neleží na špalku pevně, může se kdykoliv pohnout, sklopit, ujet stranou nebo sekyra sklouzne, odskočí nebo se zvrtne.
Někdo nejdříve useká kořeny a pak se hmoždí s nejtlustším koncem u kmenu a někdo si ho zase postaví na ty kořeny, dobře usadí, aby se nehýbal a najde prasklinky a rube do nich sekyrou nebo klínama a pak teprve ty rozdělené kusy zmenšuje pilou nebo sekyrou na kusy tak akorát do kamen. Člověk se zahřeje a láme si hlavu, jak to udělat nejlépe a když je hotovo, má se čím pochlubit a zahřát u kamen s vlastnoručně udělaným topivem. Štípání špalků je náročné na postřeh jako skvoš nebo tenis.