Proudový chránič je všude vřele doporučený (s výjimkou lednice a pod.), v koupelně dokonce snad povinný. Kromě toho v koupelně musí být doplňková ochrana v podobě ochranného pospojování (vše kovové, možná kromě zárubní dveří, se musí pospojovat vodičem průřezu min. 4mm2 v mědi). Tolik teda doplňkové ochrany neživých částí (pospojování) a živých částí (chránič).
Světla nebývají běžně přístupná dotyku, takže tam proudový chránič není nezbytný, ale nic se jím nezkazí (a když budete chtít vyměňovat žárovku mokrýma rukama, tak třeba vás ochrání před tragedií). I když, když o tom tak přemýšlím, světlo je mimo dosah, ale co vypínač.

Možná bude lepší svěřit to někomu, kdo má platnou kvalifikaci podle vyhlášky 50/1978 (aspoň §6) v tomto oboru, protože ten by to měl vědět. Abych pravdu řek, mám §6 a §11 této vyhlášky, ale bytové instalace běžně nedělám, takže takové podrobnosti nevim, takže kdybych to dělal, budu si muset podrobnosti taky zjišťovat.

Osobně bych koukal, v jakém stavu je ten rozvod, na který se chcete napojit. Jestli je z hliníku, rovnou bych od toho dal ruce pryč. Stejně jako jestli je ještě dvouvodičový, to nesmělo být v koupelnách ani předtím. Jaká byla instalace v té koupelně předtím? Nebo je to koupelna z doby, kdy v koupelnách nesmělo být nic kromě světla (tedy i vypínač býval vně). Osobně si myslím, že by to bylo lepší natáhnout od jističů, stejně tam budete muset dávat ten chránič, takže zásahu do bytové rozvodnice se nevyhnete. A mérmomocí šetřit na kousku kabelu, předpokládám, že v té rekonstrukci se utopilo víc, než pár stovek, které bude ten kabel stát.