Nabití kondenzátoru špatnoi polaritu

Je to zázrak. Můžeš dodat schéma zapojení, obyčejným připojením napětí z dostatečně tvrdého zdroje stabilního napětí na svorky kondenzátoru k tomu dojít nemůže. Jestli to měříš po odpojení napájení, pochopitelně bude ubývat vlivem svodového odporu samotného kondenzátoru i měřáku.

Nabíjecí napětí 21V

Už je těch napětí nějak moc.

svobodný(mám rád slovní hříčky) odpor je tak nízký, že těžko se pár sekund po odpojení nabíjení vybije z 21V na 19.6, když půl po půl dni má 16. Z jakého důvodu k tomu dojít nemůže (a jakou roli v tom hraje vnitřní odpor zdroje)? Nekonečný odpor?
Zdroj byl adaptér k notebooku (mám odzkoušeno že při pokusu o zkrat se rozpojí).

PS: možná jsem se špatně vyjádřil na začátku: myslel jsem to tak, že jsem ho špatnou polaritou připojil (ale nechtěl jsem tvrdit že jsem ho nabil). Nabil jsem ho až pak (ale se správnou polaritou)

Je divny ze to ten kondenzator prezil, tohle casto vede k explozi. Nicmene evidentne to prezil. Jinak dovoleny napeti v opacnym smeru je obvykle 0.5V, resp -0.5V

Jeden kondenzátor to neprezil (vedlo to k explozi), když jsem ho nabil na 36V (vlastně 42V, neboť 3.7V Liion akumulátory po nabití mají taky 4.2). Dokonce i správnou polaritou! Abych nepřehánel, spíš zvukový efekt petardy a díra v podstavě. Ten kondenzátor byl 1mF, 25V.

nejenom ze mas rad slovni hricky, ty mas zrejme levny a vydatny zdroj vysokokapacitnich elektrolytickych kondenzatoru, kdyz vidim ze jeden nabijes prepolovany, u druheho lehce prekrocis pracovni napeti z 25V na 42V.
Jaky dalsi pokus vykonas priste .
Kdo si hraje nezlobi!

kondenzator zapojeny na zdroj ma napatie zdroja, takze ak meras na kondenzatore 19,6V tak ma aj zdroj 19,6V, ak meras 18,5V tak ma zdroj 18,5V, nechapem co s tym ma kondenzator.

Opacnym zapojenim sa vnutorne chemicky nici, zvysuje sa jeho "zvod". Ak ho potom zas pripojis na spravnu polaritu na par minut tak sa chemicky zas "opravi", ak predtym neexplodoval.

Co bych za to dal, kdybych věděl o čem to vlastně mluvíte

To je takový pokus. Vezme se elyt pro co nejmenší napětí a připojí se na něj co největší, ideálně s opačnou polaritou. Potom si tady ti, kterým zůstaly ruce sdělí zážitky z experimentu.

Jo pokusy... To kdysi ve fabrice jsme rozebírali nějaký starý mašiny a v tom byly nějaké válcové kondenzátory, velikosti asi průměr 6cm a délka 15 cm.
Měli jsme jich asi deset. Jako mladý a blbý, jsme s kolegou přišli na nápad, na zkušebně do nich pustit 500V. Po chvíli se ozvala rána, z kondenzátoru se vysunulo něco jako teleskop a vyvalilo se velké množství bílého kouře.
Hrozně se nám to líbilo, tak jsme postupně odpálili všechny a v kouři poskakovali a imitovali vystoupení rockových zpěváků.
Když jsme s blbnutím přestali, kolegu napadlo si přečíst údaje na zbylém pouzdru kondenzátoru. Mimo jiné údaje se tam skvěl nápis
"chlordiphenyl" No vydýchali jsme toho dost, kupodivu oba ještě žijem

když jsme u těch experimentů, docela zábavné je do vnitřku obalu (pokoveného) žvýkaček orbit pouštět napětí. Hezky to jiskří

My jsme malý elektrolyty prostě strčili do očka trafopájky a zapnuli pájku. Když se pro provedlo nenápadně pod stolem, tak z toho ostatní měli vcelku šoky, když se ozvala rána a zpod stolu se vyvalil kouř
Na ten velkej kondík o velikosti flašky od piva nikdo nenašel odvahu. Bylo to ještě ve škole a bylo by to vcelku o průser.