Pro vaši informaci jak se dělaly hurdisky za socialismu.

To přijel trambus s volně loženými hurdiskami na korbě. Ty se musely nejdříve v cihelně na korbu ručně naložit a pak i ručně složit. Nějaké palety? To ne. Pak tam byly patky, které se musely půlit. Při tom velmi opatrném půlení tak cca 10% praskla jinde než bylo třeba, takže se vyhazovaly. Další fází bylo to hurdisky roztřídit podle délky. Už je to dlouho, ale tuším, že mezi nejdelší a nejkratší byl rozdíl 5 cm. Takže se třídily po 0,5 cm. Délka ale nebyl jediný problém. Druhým problémem bylo, že ne všechny byly rovné a ne všechny měly stejný úhel sklonu patky. Některé měly puchýře od přepálení. Podotýkám, že se jednalo o 1. jakost. Ne o nějaký výprodej.

Pak se do patky pláclo trošku malty a patka se usadila na Ičko. Pak se mezi patky položila opět na trošku malty hurdiska. Proč malta? Protože jak jsem psal i vybrané hurdisky stejné délky neseděly a tou maltou se to pak dorovnávalo. Někdo hurdisky pokládal na bednění, ale my jsme tehdy tolik dřeva neměli. Poté co se položilo jedno pole, tak se ještě srovnaly hurdisky, které mezitím spadly níže. A aby se to zafixovalo, tak se to zalilo řídkým betonem. A předtím se ještě musely zafixovat Ička, aby pod váhou hurdisek neujely. Když pak stavěl kamarád a dělal strop z cihlových trámů a mezi to kladl cca 0,5 metrové vložky, tak jsem mu dodatečně záviděl a nadával jsem projektantovi, že tam ty hurdisky nakreslil.

To, že dnes hudrujeme když hrana polystyrénových desek není na mm rovná, kdy Ytong (za mě se to jmenovalo Siporex) není přesně řezaný (mí ho přivezli ve vagónu na nejbližší nádraží a nebyl tam po překládání snad jediný celý roh) je správně. Ale kdo nezažil, neuvěří.

Doufám, že jsem vám tímto popiskem trošku přiblížil historii stavby rodinných domků na Moravě a možná i ve zbytku tehdy ještě ČSSR.