Vrzání dveří - jak odstranit
Sousedi si stěžovali, když chodím na WC přes noc, když třeba přijdu z hospody,
ještě si cucnu a pak vržu dveřmi do rána, že je to dost ruší.
Napřed jsem zkoušel obyčejný stolní olej, kterým jsem namazal panty.
Za 2-3 měsíce začaly dveře vrzat zase, olej asi stekl.
Kámoš mi poradil obyčejné stolní máslo, moc jsem mu nevěřil,
že se jako "ošoupe" rychleji než olej a navíc určitě časem zasmrádne.
Naprostý opak byl pravdou, vysadil jsem dveře, použil máslo a rok a půl
jsou dveře totálně tiché, o nějakém smrádku nemůže být řeč.
Možná už tu byl dred na stejné téma, když tak sorry.
Jsem jediný člověk na světě, který dveře maže odjakživa sprostou vazelínou a roky nemá s vrzáním problém?
Po nastěhování jsme použili sádlo. Účinnost zaručena, dodnes nic nevrže (20 let)
Proč si nedáš k pelechu nočník?
Naškrábaná měkká tuha by nepomohla?
Buď rád, že vržeš... Já už si nevrznul ani nepamatuju
...
Nech otevřený dveře a máš to. Aspoň po pivu nebudeš mít problémy se trefit zaparkovat. Viděl jsem v putyce borce, ten než našel na který straně je klika a vzpomněl si jak se mačká, tak už dál nemusel chodit a otráveně se vrátil na místo ke stolu
.
Vržou okraje pantů, do hladka vyblejskané. Když se olej z těchto míst vytlačí (což je velmi záhy), vrzání se opětuje. Vem pilník a trošku vojeď ty dosedací plochy. Ne moc, aby to mělo na čem držet.
! Taky pomáhá navléknout na pant malý kroužek nebo podložku.
//Edit: Taky někdy vrže, že se panty dveří šoupou po zárubni, někdo pant moc přihnul. Vysaď dveře a zkoumej, kde je pant nebo něco kolem vyblejskané a dolaď to pilníkem.
//Edit2: Jseš si jistej, že je ruší to vrzání? Neruší je mlácení postavy o zdi, ječení děvčat a hlasitě puštěná náladová hudba či inspirativní video?
Když mažu, mažu zásadně grafitovou vazelínou. Pokaždé je to na několik let. Brašulák nedávno maloval u jedné letité paní. Bralo se to zgruntu, takže se natíraly i zárubně a dveře. Když vysazoval dveřní křídla, z každého pantu vypadla malinká ložisková kulička. Paní říkala, že ty dveře jsou tam od války, nikdo je nikdy nemazal a v životě nevrzly. Kuličky se pochopitelně při nasazení dveří vrátily na původní místo.
kolomaz je původně ze smůly, a kalafuna taky... rozpustil sem kalafunu v acetonu, namazal panty a mám od nich napořád klid.
To je zajímavé. Dost houslistů si maže smyčec kalafunou, aby to vrzalo.
K tomu bych asi měl co říct, neb hrou na housle se živím. Nikoli "dost houslistů", nýbrž všichni bez výjimky kalafunu používají. Jde o to, že koňské žíně, které jsou na smyčci, vypadají pod mikroskopem jako zubatá pilka a aby se zvýšilo tření, maže se to kalafunou. Navíc ty "zuby" jsou skloněné, takže při potahování smyčce novými žíněmi se tyto vezmou, rozdělí se na 2 poloviny, jedna polovina se dá obráceně, promíchají se a tím se ten smyčec potáhne (aby to hrálo oběma směry).
Ale k tématu: koupil jsem silikonovou vazelínu ve spreji a dveře už nevržou. Teď už doma vržu jen já - na housle, když se potřebuju něco naučit do práce...
Jo, dodatek: už tady máme téma vrzající postel, vrzající dveře. Čekám, kdy přibyde otázka "vrzající soused"...
Kdyby si soused přišel vrznout, tak ho přerazím...
Ty neznáš tu poučku?
Pochválen buď, kdo přicházíš abys pluhem svým zoral má pole. Šetříš tak pluh můj pro pole jiná.
No to bych měl pluh furt jako novej. A jiný pole? To bych měl zase kolečka hned zlámaný...
To "dost" bylo míněno jako lehká ironie.
To o tom dvojím směru ozubení žíní jsem nevěděl. Zajímavé.
Blbě jsem to napsal. Ale pochopil.
Promiňte, ale úplně se mi vybavilo ...
Vrána alias falešný houslofil a číšník ...
Pařízek: Postavte se tady, já se schovám.
Vránová: Co je, ty nemáš klíče?
Pařízek: Paní Vránová, pojďte sem. Představte se jí.
Dalibor Vrána: Dobrý den, já jsem inženýr Králík.
Vránová: Co to děláš?
Dalibor Vrána: Jsem Králík.
Vránová: Jéžiš, to je hrozný. Takhle se ztřískat za bílýho dne, že se nestydíš!
(Dá Vránovy/Králíkovy facku.)
Dalibor Vrána: No dovolte!
Vránová: Děkuju vám, pane Pařízek, že jste ho přines.
Pařízek: Totiž, paní Vránová, to vůbec není váš muž.
Vránová: Já vím, je to Králík.
Pařízek: No!
Vránová: Z vás bude mít vaše paní taky radost.
synek: Tatínku!
Dalibor Vrána: To je hezký chlapeček. Jak se jmenuje?
Vránová: Podívejte se, já nemám na vaše klukoviny čas.