Čím deoderizovat starožitný nábytek
Protože jsem sám o sobě poměrně starožitný artefakt, zařizuju si byt i kanceláře starožitným nábytkem. Někdy se dostanu k zajímavému kusu, ale v mnoha případech to zpravidla v jeho úložném prostoru smrdí takovou jakoby starobou. Moji ženu to pak vede k pronášení nevkusných připomínek a brání se do páchnoucích almar ukládat ložní prádlo.
Vím, že červotoči se odstraňují radiací. Neexistuje něco takto technologicky pokročilého i u nábytku? Nemám na mysli ty různé "osvěžovače" vzduchu, které jsou v uzavřených prostorech cítit asi jako když se pozvracel diabetik po předchozím požití 2 kg bonbónů Bompari.
A pak že Kutilská poradna
Zkusil bych pro začátek větší množství jedlé sody v otevřené krabičce nebo sorbent pachů do ledniček, případně tento přípravek (zřejmě bude na enzymatické bázi) :
http://www.aaa-autolaky.cz/eshop.php3?pouziti=%C8is t%EDc%ED+prost%F8edky&search=%7C118%7C&id_pouziti= 1 18
EDIT :Aha, tak oni to tam píšou že je na bázi enzymů.
Dík, HG znám, ale ten je dobrý tak na aplikaci do vzduchu po návštěvě nemytého bližního. Já bych potřeboval něco, co by šlo do hloubky dřeva, spíše nějaký prostředek na bázi chemického roztoku (třeba jako Savo, ale aby mi to nesežralo lak a kování).
Aha, podle toho že píšou že se používá i na velmi porézní materiály jsem usoudil že by to mohlo fungovat. Pokud vím, enzymatické prostředky se používají i na odstranění zápachu ze zapomenutých mrtvol, to bude ale asi něco koncentrovanějšího. Jestli to způsobuje plíseň, co zkusit na méně cenném kousku třeba něco na bázi mědi ? Prodává se např. přísada do malby na zeď jako prevence proti plísním. Jako Savo to nežere a plísně to zahubí.
Já jsem to HG i s dalšími prostředky kdysi zkoušel na nějaký novorenesanční stolek, který z mně nepochopitelných důvodů nebyl ozdobou měšťanského salonu ale pravděpodobně chléva, a musel jsem jej přemořit a zblízka ještě pořád ten smrad cítím...
Obávám se, že smradu se nedá zbavit, se smradem se musí naučit žít. Když vezmeme podstatu puchu. Je to sublimace či odpařování molekul nějakého svinstva do ovzduší. Teorie je jednoduchá, realizace však bude obtížná: Znamená to, se zbavit onoho sajrajtu. Když je tím nacucaný nějaký porézní předmět, jako dřevo, je to hluboce zabořeno ve struktuře a bude se to uvolňovat na věky - tedy poločas vysmrdění bude delší než naše trpělivost. Jedině to nacucat mohutněji, něčím libějším. Protože puch bude hluboko uvnitř, voňavka neprostoupí tak daleko a záhy maskujícího efektu pozbyde. Obávám se, že ani nepomůže vypátrat chemické složení smradu a pokusit se onu látku něčím rozpustit a vyplavit. Muselo by louhování působit patrně velmi dlouho, či za zvýšené teploty, aby to ze všech skulin dřeva vyplavilo poslední zažranou molekulu smradu.
Není pro to hezký český výraz zatuchlina?
Co tak použít třeba sušenou pomerančovou kůru, či sušenou levanduli vloženou do tmavé dutiny mobiliáře hned za kompromitující dokumenty? Nebo v kancelářském prostředí tabák typu amfora. A při potlačení chorobné lakoty až na hranici omdlení kredenc parfémovat jemným aromatem z ubrousku navlhčeného přípravkem:
http://skotska-whisky.pozitek.cz/irsko-whiskey/bush mills/bushmills-single-malt-10y.html
Mám pocit, že tento pach vzniká rozkladem organických substancí ve spojích nábytku, tj klih, politura, vosky. Podobné je to i s knihami.
Čumile díky, nejvíce mne zaujala Tvá rada
Experimentálně to vyzkouším sám na sobě a to velice důsledně podle návodu
Musím pouze vyřešit technologii parfumerace; ten ubrousek by mne pravděpodobně velice zdržoval...
Nejlepší je parufumovat přímo z flašky. Aby žádná část aromatu nepřišla nazmar.
Teda nemám s tím zkušenosti, ale probnul bych medovinu.Tedy pokud je dřevo ještě savé...a co se nevejde do dřeva to se dá i ochutnat.
Ten pach neodstraníš. Zkoušel jsem to čím mě napadlo a ženě to pořád smrdělo chalupou (myslím skříně). Našel jsem flašku Diavy Je to nějaká politura z padesátých let a teď jí smrdí (ta skříň) jako po babičce.
Ale dá se s tím žít.(Myslím skříně).