Obávám se, že smradu se nedá zbavit, se smradem se musí naučit žít. Když vezmeme podstatu puchu. Je to sublimace či odpařování molekul nějakého svinstva do ovzduší. Teorie je jednoduchá, realizace však bude obtížná: Znamená to, se zbavit onoho sajrajtu. Když je tím nacucaný nějaký porézní předmět, jako dřevo, je to hluboce zabořeno ve struktuře a bude se to uvolňovat na věky - tedy poločas vysmrdění bude delší než naše trpělivost. Jedině to nacucat mohutněji, něčím libějším. Protože puch bude hluboko uvnitř, voňavka neprostoupí tak daleko a záhy maskujícího efektu pozbyde. Obávám se, že ani nepomůže vypátrat chemické složení smradu a pokusit se onu látku něčím rozpustit a vyplavit. Muselo by louhování působit patrně velmi dlouho, či za zvýšené teploty, aby to ze všech skulin dřeva vyplavilo poslední zažranou molekulu smradu.