Jističe většinou na měď bývají, protože přívod se běžně dělá z hliníku i dnes (je to lehčí a levnější a smí se to).
Zásuvky apod. na hliník budou problém, ale prý se dělají.
Svorkovnice jsou taky problém, tím jak se hliník už 30 let nedělá, tak s ním to běžný materiál nepočítá. (Dá se použít wago s pastou, to je cekem slušné, ale výsledek dost záleží na štěstí. Ono něco jiného je připojovat nový, čerstvě odizolovaný, vodič a něco jiného je připojovat starý.)
Taky existují nějaké kontaktní vazelíny nebo tmely, které zabrání přístupu vlhkosti a k elektrochemické korozi tak nemůže docházet.
Hliník se nemá rád s mědí. Problém je i mosaz, přitom se mozazné šrouby v zásuvkách dělaly a taky podle toho vypadaly.
Kdysi bývaly nějaké postupy, jak upravit svorky (protože shora bylo nařízeno, že musí být všude hliník a nikoho nezajímalo, že to neni tak snadné, však to známe i dneska máme různé nesmyslné direktivy). Taky existují cupalové podložky (a jiné elementy), kde je styk mědi a hliníku chráněn před vlhkem.
Tohle chce opravdu borce, co to umí.
Myslím, že rozvaděč (spíš asi kryt přístrojů, ale je to jen slovíčkaření) neni až takový problém, jen bych měl strach, že jak se bude s těmi vodiči hýbat, že se můžou polámat.