To byla na učňáku epizoda poliček pro videomagnetofony. Šlo o to, že do několika tříd se přidělávaly (my jako elektromechanici jsme to přidělávali, my jsme je i vyráběli, nevím proč to nedali dělat třeba zámečníkům) poličky pro videomagnetofon. Takový videomagnetofon měl tak 5 kilo, možná starý avex měl o něco víc, ale nic těžkého to nebylo, kdyby se tam dala řádka knih, bude to těžší. Takže se to dalo na hmoždinky. Asi by to stačilo, kdyby tam nebyl jeden pan učitel, který se o ty poličky zásadně opíral. Dokázal je vyrvat i s kusem zdi (ta zeď tam taky nic moc nevydržela). Takže se to právě přidělávalo na svorníky skrz zeď. Přinejmenším ve třídách, kde učil. Tedhy svorník znamenal, že se vzala kulatina a na koncích se vyříznul závit (dneska se to řeší závitovou tyčí), taky se vyráběly z plechu podložky (to se taky dá dneska koupit hotové). Prostě jeden učitel díky tomu měl jako memento v kabinetu nad stolem 4 šrouby, což nám přišlo dost směšné, aby se náš třídní mohl opírat o poličku na video. Jinde to vyšlo na chodbu, tak to zamaskovali nástěnkou.
Jo televize, to byla jiná liga (to bylo období 40 kilových beden), to jinak než na masivní rám z jeklů přidělaný skrz zeď ani nešlo. Ale to snad bylo už hotové, to jsme nedělali, možná naši předchůdci, my dělali ty poličky na videa.