Já si taky myslím, že rozdíl ve spotřebě bude minimální. Je tam jen ten rozdíl, že indukce ohřívá hrnec přímo zatímco odporový vařič ohřívá nejdřív sebe a teplo do hrnce teprve přechází. A teď jde o to, kolik tepla se přitom ztratí. Zase na druhou stranu i hrnec na indukci taky část tepla předává plotně a okolí.
Tady je totiž jeden důležitý fakt, a sice, že přeměna elektřiny na teplo v odporu má účinnost stoprocentní (nějaké další produkty jsou zanedbatelné), zatímco indukční vařič potřebuje nějakou elektroniku, nějaký ten měnič a to vše generuje určité ztráty (jo kdyby to byl indukční ohřev 50 Hz je situace jiná, ale používají se z pochopitelných důvodů vyšší kmitočty). Ta tepelná kapacita dnešních vařičů taky neni taková, jo to starý končar se musel nejdřív zapnout naplno (aby se ohřál) a pak ubrat, a vypnout s velkým předstihem (nemluvě o tom, že když hřál jeden vařič (neřkuli trouba) bylo teplé úplně všechno).

Jiná situace může být u rychlosti. Známý dělal srovnání pro vaření vody v konvici na indukci versus rychlovarné konvici a vyhrála to indukce. Pokud jde o rychlost, spotřebu předpokládám neměřil (tam by podle mě musela vyhrát rychlovarná konvice, ale nečekal bych větší rozdíl).

Možná by bylo dobré, kdyby se dal pořídit nějaký hybridní sporák, třeba dvě plotýnky indukční a dvě odporové.

Taky bych měl strach o životnost, odpor to je kus železa (nebo jiného kovu, bývají to slitiny ze železa, niklu, hliníku, chromu, prostě co se hodí) plus nějaký termostat (nejlíp bimetalový, elektroniku bych do toho netahal), ale indukční vařič to je spousta elektroniky. A víme, jak to je se životností elektroniky, i když nepochybuju, že nějaké prostředky pro zachování odbytu ("kazítka") se dávají i do klasických vařičů.