Když se bílilo na nový VÁPENNÝ štuk, tak se první nátěr dělal skoro vodou. Jen takové mléko. Pak, když to vyschlo, se dal hustší nátěr a pak ještě jednou zase hustší.
Když se to ojebalo a dal se hustý vápenný nátěr rovnou, tak se to loupalo.
Docela na tom ubývala štětka.
Takže tím řídkým pačokem se to v podstatě penetrovalo a vymlely se malé kamínky ze štuku.
Někdo štuk dokonce brousil smirkem.
Je to časově náročnější a vidět dneska řemeslníka, který to navrhne vápnem, to je skoro zázrak.
Vápno rozhodně nejde válečkem. Kdysi jsem to stříkal zahradním postřikovačem, ale byl to boj.