omezení pouhým fotoodporem do báze není v pořádku, takto se zapojovaly germaniové tranzistory s nízkou betou před 40 lety, které měly velké bázové proudy.
u normálních tranzistorů bude velká oblast nerozhodnosti, kdy při snižování jasu bude výstup v lineární oblasti (=částečně otevřený) anebo bude překmitávat.
trochu tomu jde odpomoct vytvořením děliče v bázi (stažením svodu nízkého proudu) přes odpor mezi bází a emitorem. poměr odporů záleží na charakteristice fotoodporu, i tak jde jen o malé zlepšení.

zásadně to řeší obvod s charakteristikou schmidtova klopného obvodu, jen ten 2-tranzistorový se špatně počítá, je to dost zkusmo.
proti tomu je mnohem přesnější a součástkově jednodušší komparátor (s kladnou zpětnou vazbou), ať už vyrobený z operáku, nebo přímo z toho určeného komparátoru (např. lm2903).