První věcí je regulace na konstantní (zadaný) výkon. Menší napětí znamená větší proud, ale to nebude ten hlavní problém, aby se tohle projevilo, muselo by se ze zásuvky (nebo jiného místa se zvýšeným odporem) už kouřit.
Druhým je inrush-current tedy proud, který teče po připnutí. A obecně startovací proud.
Veškerá elektronika dneska začíná diodovým usměrňovačem, za kterým následuje kondenzátor. A ta nabíjecí špička bohatě stačí na vyhození jističe 10A, natož 6A. K tomu tam jsou nějaké tlumicí prvky (nějaký NTC), aby se tak nestalo. Ale počítá se s tím jen jednou za dlouhou dobu. Pokud ale se proud přerušuje, nastává to často, jistič je navíc už na pokraji vyhození (co si budem namlouvat 6A jistič 2 kW nevydrží moc dlouho, je to skoro dvojnásobek, tak to bude tak řádově půlhodina), i když každé zpracovává jiná spoušť (ty špičky elektromagnetická a to přetížení tepelná).
Fén ten je v pohodě, tam je topná spirála, takže žádné připojovací efekty se nekonají, rozběh toho 10W motorku žádnou paseku neudělá.
V tiskárně je 2 kW pec na zapékání toneru, to je jako ten fén, ale k tomu je právě ta elektronika se svým in-rush proudem. Nejde o to, že by se zvětšil příkon, ale ten příkon se soustředí do kratší doby, kterou si už jistič nemusí nechat líbit (kolik tak může brát elektronika tiskárny, kromě embeeded počítače jsou v tom i nějaké motory).
Na tom neni co patentovat, i když na publikaci v něčem méně hodnotném by to vydalo (z TIE nebo TPEL by vás s tim vyhodili, ale třeba elektro nebo amatérské rádio by to mohlo vzít, teda pokud tam už něco takového nevyšlo).