Chápu vás, když píšete: "Když mi to opracuje jiný, nebude mě to uspokojovat."
Co se k tomu postavit tak, že pokud to není nezbytně nutné a překonáte nutkání, které odezní, tak že to dřevo necháte ležet ladem na pozdější a nutnější dobu? Třeba to váš syn jednou zpracuje pro sebe, pro svoji rodinu a bude mu to sloužit jednou pro vždy. V mezičase bych zkoušel sehnat někoho kdo mi s tím pomůže. Řekl bych si, že nechci další krám do baráku. Vždyť to nemusí být pouze zakázková drahá práce, kterou někomu zadáte. Někdo může být stejné povahy, přístupu a myšlení jako vy, bude vás chápat a podá vám pomocnou ruku. Taky se může stát, že se vám časem podaří sehnat použité kvalitní stroje, třeba z pozůstalosti po někom. Zkusil bych úsilí zaměřit tímto směrem a zadal poptávku a počkal si. Třeba se někdo ozve. U nás takhle paní likvidovala stroje po zemřelém manželovi, který byl řemeslníkem a mistrem svého oboru. Přijel si pro to pán z velké dálky. Evidentně se mu to vyplatilo. Tenkrát na sebe měli oba dva dost štěstí. Vyšli z toho jako spokojení vítězové. Tak vám to také přeji...