Že tam není zem, ani vlhkost a podobné žárovce nevadí. Vlhkost rychle vyschne, jak se žárovka ohřeje a k ohřátí dojde postupně, tak ani prasknutí skla nehrozí.
Žárovky odchází hlavně kvůli tomu, že se v unii v podstatě už nesmí vyrábět a asi všechny pocházejí z Číny a kvalita je pochybná. A i v případě, že je na ní logo evropského výrobce.
Žárovky už se dávno nedělají vakuované, ale plněné zředěným plynem. Ale před plněním plynem se musí nejprve vzduch vysát a to se děje nedostatečně. Potom je životnost nedostatečná.
Pokud se vlákno přeruší, dojde na koncích vlákna k malému oblouku. Ale často stačí k ionizaci plynu, který se tak stane vodivým a natáhne se silný oblouk mezi přívodními dráty k vláknu. To často končí k doslovnému výbuchu a destrukci baňky nebo vypadnutí jističe. Proti tomu by měl teoreticky sloužit malý trubičkový zátav mezi baňkou a paticí u některých žárovek, sloužící jako pojistka. Ale většinou zapůsobí právě opačně. Dojde k prasknutí zátavu a oblouku přímo tam. Pak dojde někdy k ustřelení baňky od patice a někdy baňka zůstane i celá, pokud se nerozbije třeba pádem.
Samozřejmě, pokud je v síti přepětí, dochází k praskání žárovek ještě častěji. Většinou k prasknutí dojde při zapnutí, protože vlákno má nelineární odpor a startovací proud je mnohonásobně větší než při svícení.
Žárovky mají většinou hliníkový závit a ten se rád v místě dotyku s kontaktem objímky oprská. Pokud pak žárovka poblikává, startovací proud se opakuje a žárovka odejde brzy. Někdy to způsobuje i špatné připájení vnitřního vývodu žárovky k hliníku. Potřeba zkontrolovat i objímku, jestli nemá kontakty oprskané. Pokud jednou došlo k jiskření mezi kontaktem objímky a hliníkové patice, je nejlepší objímku vyměnit. Nejde to řádně očistit.
Existují způsoby, jak životnost žárovky podstatně prodloužit. Například, pokud se použije stmívač, tak světlo startovat postupným rozsvícením stmívačem. To lze provést i velmi rychlým otočením ovládání, stále je to mnohem pomalejší, než přímé zapnutí. Nedojde tak k nárazu proudu. Také je možné mírně snížit max. jas. Některé stmívače to umí samy, naběhnout plynule na nastavený jas.
Pokud je trvalé přepětí, tak je li to kam umístit a za předpokladu trochu odbornosti, předřadit svítidlu malý transformátorek, se sekundárem o napětí požadovaného snížení a proudu použité žárovky.
Například 10V, 1A. To se zapojí jako autotransformátor a napětí se odečte od síťového.
To je tak asi všechno, co vím o žárovkách, dnes tepelných koulích. Což je v dnešní době trochu už mimo.
Tak doplním ještě třetí možnost, jak se častému praskání žárovek vyhnout.
Vyhodit tepelné koule a za ušetřený peníz za elektriku koupit LED, dnes už mají světlo celkem snesitelné. I když je pravdou, že plnospektrální světlo (včetně tepelného), klasického horkého vlákna, podobného přírodnímu slunečnímu a ohně, asi nikdy nenahradí.
Sám, i když je nepoužívám, mám zásobu tepelných koulí, třeba pro případ, až se jednou (jako často), ukáže, že je světlo LEDek škodlivé.
Teda, tak jsem to teď zkouknul a je neuvěřitelné, co dokážu napsat za cancy okolo blbé žárovky. To bude asi tím Silvestrem a startovacím nátiskem s bráchou pomocí Jagermeistera.
Tak veselého Silvestra a hodně zdraví a pohody do nastávajícího roku!!!