Pokud tam nemáš 2 fáze z 3fázového vedení (ale to by praskalo furt, nejen občas, protože by tam bylo řádově tak 400V), tak ta nezapojená "zem" by mít vliv neměla.

Napětí v síti má nejen nějakou toleranci, ale i různě kolísá (třeba když to němcům začne foukat a zrovna tam nikdo elektřinu navíc nepotřebuje, protože už jedou na uhelné elektrárny, nebo někdo v okolí najednou vypne nějaký výkonný spotřebič) - dřív bývalo nominální 220, teď je 230 +/- 10% - čili ti tam můžou posílat podle nálady 207V - 253V a furt je to "v normě" - no a žárovky jsou taky na různé napětí (a dřív se dělaly na o fous nižší než teď)

Navíc výkon žárovky (jak moc hřeje) roste s druhou mocninou připojeného napětí a pro tu samou žárovku větší výkon zkracuje životnost (a menší svítivost), takže nejlepší je ji provozovat na napětí, kdy už dost svítí, ale ještě se moc nehuntuje (což navíc může být i různé kus od kusu a nezařizuje se to tak snadno - to stabilní a stálé napětí).

K tomu s teplem roste odpor (čili studená žárovka má odpor nižší a vezme si teda s radostí i výrazně větší proud, než na jaký je trvale stavěná - takže by postupné (třeba náběh 1s) rozsvícení taky životnost prodloužilo) a navíc je často vlákno vlastně volně visící cívka, takže plný proud z ničho tam má i mechanické účinky. Proto taky žárovky nejčastěji praskají při zapojení.