Nejkorektnější by bylo měřit teplotu vody na vstupu a výstupu a její průtok. Ale to se nedělá, to by bylo příliš náročné. Tím by se získala přesná hodnota dodaného tepla.

Základní používaný princip je měření tepelného toku ve zvoleném bodě (ve třetině výšky radiátoru (odshora) a uprostřed na šířku) a jeho extrapolace na celý radiátor (je rozdíl, jestli je ta měricí krabička na topení s 5 nebo 50 žebry). To měření v bodě je dejme tomu ještě fyzika (odboba ohmova zákona - z úbytku napětí (rozdíl teplot) a odporu (tepelného odporu měřidla)). Ale už ten přepočet na celý radiátor by musel brát v úvahu okolí - nikdo nemá kolem radiátoru metr prostoru (aby to předávání tepla záviselo opravdu jen na konstrukci topení). Pak se sečtou všechny radiátory a podělí se spotřebou.
Ovšem i dvě tepelná čidla jsou zřejmě příliš drahá, takže se používají další techniky, které už nemají žádnou jinou vypovídací hodnotu, kromě toho, že produkují čísla k dosazení do vzorců (měří se teplota místnosti, teplota stěn, teplota odtékající vody, energie geopatogení zóny....).
Protože jsou to jen poměrová měření, tak se to potom rozpočítává podle spotřeby ostatních (jestli se nepletu 60% se počítá podle metrů a 40% podle měřidel). A je předepsaný rozptyl -50+100% od průměru. Možná se to zvedlo na 200% (300 se platí pokud člověk odečet sabotoval). Prostě je to věda a zkusil bych sondovat u sousedů, jestli taky tolik platili, třeba byly prostě jen podhodnocené zálohy (minulé zimy nebyly tak silné jako ta letošní).