Využití plně záleží na programátorovi. A protože jsem něco podobného hledal (pro 2D, představoval jsem si tak 16x16 na každý kanál, ale to je dost maximalistické), vím, že examplů, ze kterých by se to dalo slepit je až dost, nebude teda potřeba hledat vš skripta a z nich implementovat fft (to už udělali jiní).

Jenom bych poukázal na jednu maličkost. Když každá jedna ledka bere řekněme 20 mA a vy jich máte 512 (8x8x8), tak to dohromady dá ... přes 10A. To jen abyste nebyl překvapený.
Já jsem tohle zjistil po sestavení mého tabla (2x3x8x8 sestaveného z něčeho takového https://www.gme.cz/modul-8x8-rgb-digitalni-led ), které jsem suveréně propojil tenkými drátky, ale první co řvalo byl zdroj. No tak jsem přikotlil (měl jsem tam nějak málo, dal jsem to naplno a zrovna jsem měl obě sekce paralelně), za chvíli se čoudilo z drátků (tavila se izolace) a taky jsem utavil část kontaktního pole. Kromě toho se tavilo plexisklo, na kterém jsem to měl provizorně položené.

Závěr pro měl byl takový, že budu muset programově omezit počet rozsvícených LED s ohledem na jejich jas. Taky jsem zjistil, že bez dopadu na svit můžu snížit napájení na něco přes 3V (3.3 se zdálo být v pohodě) čímž dosáhnu, že to taky o něco míň topí.

Pokud jde o kmitočtovou analýzu, tak D/A převodník arduina zvládne asi 15 kHz (nechce se mi to dohledávat), takže podle kotělnikova omezení to znamená maximálně nějakých 7 kHz (dál by následovala zrcadla). Co jsem viděl konstrukce, tak to řeší tak, že využijí více AD vstupů na které přivádí signál filtrovaný a arduino potom rozkládá jen nízké kmitočty.
Převodníky jsou 10 bitové, na 8 úrovní je to až až (má-li být stupnice logaritmická - moje představa je brát první nejvyšší bit a podle toho rozsvítit ledku (tj. 1xxx xxxx =LED8, 01xx xxxx=LED7 .... 0000 0001 = LED1), ale nemám to prakticky vyzkoušené).