Jo, psal jsem myši, ale měl na mysli hraboše a hryzce. Všemu tomu říkám myši. Myš domácí jsem dlouho neviděl, ale hraboši se mi na podzim stěhují do chalupy. Když ucpu všechny díry, udělají si jné. Rozhryžou na co přijdou, pastičky na podzim natahuji denně. Za chalupou mám zahradu a pole. Kam se podívám, tak děr v zemi jak v ementálu. Hryzci dělají tunely, že se člověk propadá až po kotníky. Nepamatuju, že by těch potvor bývalo tolik. Možná i proto, že dříve na vesnici byla v každé chalupě kočka (ne ta gaučová). Okolo mi tady jedna kočka, asi zdivočelá běhá okolo. Každý den ji vidím, jak jde okolo a nese si myš. Asi bydlí v blízkém kanále, kde normálně voda neteče, jen při prudkém dešti. Vídám ji tam zalézat. Kdyby ji na poli za barákem viděl myslivec, tak je povinen ji zastřelit, považuje se za škodnou. Prý loví ptáky. Možná, ale tak jednoho nějak chromého ptáka na sto myší. Já tu kočku s uloveným ptákem neviděl. Zato s myší téměř denně.
Ale kočky jsou škodná, tak potřebujeme chemii. Jenže chemie je neekologická, tak se zakáže. Tak máme myši.
Segra měla velkého černého kocoura, říkali jsme mu Čert. Ten se s hraboši většinou neobtěžoval. Dost často přitáhl domů hryzce, velkého skoro jako on sám. Někdy také krtka. Jak se mu to dařilo jsme nechápali.
To byla ekologická likvidace škůdců.
Brácha měl na políčku brambory, burák a mrkev. Tunely po hryzcích přesně podle řádků, burák do jednoho ohryzaný, nejlepší byla mrkev. Na hlíně byly vidět vršky velkých mrkví s natí, ale nať už zvadlá. Brácha šel mrkev sklidit. Následně zjistil, že jsou z mrkve jen ty vrchní kloboučky s natí a pod tím není nic.
Proto jsme zkoušeli ten gel, kterého si ty mrchy ani nevšimly.
Škoda že nejsem genetický inženýr. Vypěstoval bych pro ně geneticky upravenou chutnou jedovatou mrkev.