Pokud si to matematicky rozeberete a neuvažujete nic jiného než základní harmonickou, nikdy do nulového vodiče nedostanete víc než do fázového. Nulový vodič je po většinu času naddimenzovaný, protože největší proud v něm je, když je zatížená jen jedna fáze. Teda matematicky se dá ještě vymyslet takový odběr, který by při dvoufázovém zatížení dostal do nuláku součet proudů (to kdyby ty proudy byly zrovna ve fázi, tedy ve skutečnosti právě o 120° posunuté), asi tak, že v jedné fázi by byla indukční a ve druhé kapacitní (např. 60°dopředu a 60 dozadu, v součtu 120). A pokud nějak dostanete i do třetí fáze stejný proud (t. fázově stený s těma dvěma), tak se opravdu dostanete na trojnásobek. Ale to už s pasivní zátěží nedosáhnete. Prostě není způsob, jak odebírat netočivou složku základní harmonické.

Jiná je situace u harmonických, nepříjemné jsou hlavně násobky tří, které tvoří netočivou soustavu, takže se v nuláku sčítají. Říkali jsme si ve škole příhodu o první budově v Českoslovesnku komplet osvětlené zářivkami (už nevím, která to byla), kde měli problém, že jim hořeli nulové vodiče. Tehdy se přišlo na to, že to je od třetí harmonické, která se generuje v tlumivkách, v té době to bylo neznámé. Podobné efekty mají spínané zdroje, což je dneska u veškeré elektroniky navzdory různým požadavkům na PFC prostě generují třetí i šestou a devátou (a samozřejmě všechny ostatní), ale asi jsou normy dimenzované tak, že pokud se to vejde do normy (je předepsané nějaké procento) tak to nevytvoří velký proud a na druhou stranu zase dimenzování vedení musí počítat s tím, že jsou připojená zařízení vyhovující normám.