Tak se rovněž přidávám do "diskuse". "Výtah" z netu:
"Papinův hrnec je silnostěnný hrnec sloužící k vaření za vyššího tlaku (280-300 kPa), než je běžný atmosférický tlak. Vyšším tlakem se dosáhne vyšší teploty vaření (120 °C až 130 °C, teplota varu vody za normálního tlaku je asi 100 °C), a tím i rychlejšího uvaření pokrmu. Též chuťové vlastnosti pokrmu mohou zůstat v uzavřené nádobě výraznější. Jmenuje se po svém vynálezci, francouzském matematikovi a fyzikovi Denisu Papinovi, jenž jej poprvé sestrojil roku 1679.

A co se týče tlaku a závislosti teploty, tak při pokusech (viz další článek na netu) z křivky odečteno, že při tlaku 200 kPa (což je zhruba dvojnásobek tlaku atmosférického, vře voda při 120 st.C. Což je zřejmě přibližný tlak (a teplota), jenž se v "tlakáči" využívá.
A s názorem Nudy a Kenava nesouhlasím. Co se týče chutí vařeného produktu, viz výše a i vlastní zkušenost. Nikdy mi z tlakáče maso nesmrdělo, pokud tedy už nebylo zkažené dříve. A nebylo je tedy nutno "odvětrat". I když zastáncům "pomalého vaření" jejich "technologický postup" neupírám. "Proti gustu, žádný dišputát".

Co se týče vaření v tlakovém hrnci, tak v současné době jsou, podle mé vlasntní zkušenosti, velmi praktické automatické elektrické tlakové hrnce (AVAIR, SwissHome, Delimano a podobně). Vaří rychle, úsporně, neupouští žádnou páru, takže se právě chutě z produktu nevytrácí, (tlak vypíná topné těleso) a má podstatně více zabezpečovacích prvků proti přetlakování (včetně klasického přetlakového ventilu), z čehož mají některé hospodyňky, u běžných "papiňáků", "panický" strach.
A vzhledem k možnosti naprogramování různých času vaření (odečet se spouští až po natlakování, takže nesouvisí s množstvím obsahu v hrnci), možnosti odložení vaření a po uvaření pak přechod na přihřívání, je velice praktický. V současné době již na vaření a dušení čehokoliv (polévky, přílohy, masa, zeleniny), nepoužíváme vůbec sporák. Na sporáku již většinou pouze smažení.