Na to je jednoduchá odpověď. Ve spoustě vesnic nebyl organizován sběr TKO (tuhého komunálního odpadu). Vše co hořelo se spálilo v kamnech a co nehořelo se vyváželo do nějakého úvozu za vesnicí. Pokud byl v obci TKO vyvážen tak většinou nebyl vytvářen tlak na občany aby se ho povinně účastnili. Dále většina potravin a jiného zboží nebyla zabalena ve třech obalech a nápoje byly z 95% procent ve vratných skleněných lahvích. Hořčice byla ve skleničkách, taktéž marmelády a tyto skleničky se dále používaly v domácnosti. Po zavedení pytlíkového mléka se pytlíky využívaly jako obal na svačinu a dále se do nich dával mour s vyjetým olejem který se pálil jako velká briketa. Většina sáčků byla papírová a máslo se až cca do roku 1968 krájelo a balilo do papíru ( něco jako pauzák), stejně tak se prodávalo droždí. Jogurty byly ve vratných skleněných lahvích. Zapalovače nebyly jednorázové ale na celý život. Brčka byla slaměná a kelímky byly z voskového papíru (po každé veřejné akci se udělal oheň kde se vše spálilo, nebo si kelímky odnesl zahradník na pěstování sazenic nebo byly použity s mourem jako velká briketa v kamnech). V zelenině se vše dávalo do papírových sáčků a větší množství do vlastní síťovky. Pneumatiky se protektorovaly i několikrát. Fungovaly sběrny papíru, hadrů, kostí, železa a barevných kovů. Jelikož se zdilo na vápennou maltu tak se cihly mohly znovu použít. Např. 10% domů na Slovensku je postavená z cihel, které byly nabourány v Sudetech v těsném sousedství hranic z Německem.