Od kdy se vyučený člověk bojí zkratu (to se bojí tak vysokoškoláci). Měl jsem pocit, že dělání zkratů byla na učňáku jedna ze základních činností. Jeden spolužák si dokonce vyzkoušel, jak dopadnou štípačky při zkracování trojfázového prodlužováku, který je v zásuvce (visely nám potom na dílně hned vedle utaveného vrtáku, který nezvládnul beton atomkrytu, a několika dalších artefaktů). Jinak zkratovat cokoliv (hlavně když se mistr nedívá) bylo to hlavní co se tam provádělo, ať už úmyslně nebo omylem. A když na to tak vzpomínám, skoro se divim, že jsme to všichni přežili.