Zatím u dvou sporáků jsem se setkal s tím, že byl termostat připlácnutý na zadní stěně. U starého Končaru vypadal stejně jako u starých žehliček (myšleno z podobné doby). Navíc měl přitápění odporem. U toho druhého mi značka vypadla z hlavy, ten přitápění odporem neměl. U toho končaru speciálně jsem si toho dost užil, protože tam to bylo s knoflíkem spojené přes řetěz, který čas od času spadnul a trouba pak běžela naplno ať se nastavilo cokoliv.
Třetí sporák jsem nerozebíral, protože to k připojení nebylo potřeba.
Údaje na termostatu jsou orientační, pro přesnější práci je potřeba si to nějak zkalibrovat. Což s infrateploměrem nebude problém. A je logické, že největší teplota je v místě zdroje tepla. No a protože se upřednostňuje výkon a rychlost, tak to vede právě k té nerovnoměrnosti a regulačním překmitům. To trochu kompenzuje větrák, který teplo rozfouká.
Měření infrateploměrem je výborné, ale má jednu systematickou vadu a to že musíte znát emisivitu povrchu, který měříte. Naštěstí většina rozumných materiálů (vyjma hliníku) má 0.95 nebo tak nějak bývá to výchozí nastavení.

Podle mě to chce vyzkoušet, a když vidím, že to připaluje, tak zmírnit "oheň" včas. Navíc, když máte k dispozici teploměr tak vychytání správného nastavení musí být hračkou (abych pravdu řek, nikdy mě nenapadlo měřit IR teploměrem troubu a to jsem měřil ledacos včetně trávníku pod okny), teda pouze s tím, že vše kolem tepla má dlouhé časové konstanty. Podle mě rozdíl 50 stupňů je normální a ničemu nevadí. Spíš může vadit a vadí jestli to topí víc, než je na stupnici.