To mi připomnělo pokusy s desetníkama. Kromě házení do chloricu železitého, ve kterém "vyšuměli" to byl právě test pájky na hliník, kterou v místním obchodě prodávali. Dokonce mám takový pocit, že to tehdy zkoušel mistr odborného výcviku (odtrhnout, pájet to nechal nás). Je to už dávno, tak si to nepamatuju úplně přesně, ale postup byl snad stejný jako při normálním pájení, což možná byla chyba, když to tu tak pročítám.
Když jsme u toho pájení masivnějších dílů, vzpomínám si, že jsme tam také pájeli něco většího 400W kopytem, ale předtím se to nahřívalo na vařiči, už nevím jestli to bylo železo nebo měď, jen si pamatuju ty kilometry cínu co na to padly (cínové (SnPb) tyče normálně používané pro tyto účely jsme pochopitelně neměli).
To vše ale bylo měkké pájení.

Vůbec v učňáku jsme se naděli blbostí (je až s pocivem, že bez jakéhokoliv těžšího zranění), ale pokud jde o manuální práce, tak jsme se toho při tom dost naučili. Sice jsem potom dělal průmyslovku a vysokou, kde do nás nalili spoustu znalostí, ale na nějaké praktické dovednosti se moc nehledělo.