Pájení hliniku

Doma, na kolene, hliník nezvaríš.

To radšej použi dvojzložkové lepidlo typu epoxid, pattex alebo Cyanofix-sekundové.

A jak je to s pevností? Udrží to trošku hrubší zacházení?

Dobre, v pomere namiešaný "lepňajz" drží viac, ako deravý, porézny ementál hliník.

Len sa pri teplote nad 120°C povolí. Sú na trhu lepidlá s odolnosťou nad 600°C.

-----------------------------------------------------------------
PS:
Sú na trhu špeciálne metalické lepidlá, dokonca vodivé, len si schrasti kamoša v tejto oblasti (Chirana a spol., nástroje pre chirurgov), lebo sa za tubu lepidla nedoplatíš. Astronomické ceny.

Tiež sa dá teplom, metalicky, práškom, spojiť za teploty cca 900-1200°C zapiecť hliník s iným matrošom. Týmto spôsobom sa napríklad natavia spodky tzv. hrncov s dvojitými dnami: Hliník+antikoro.

Lze použít "brazing" - tedy něco jako pájení:
https://www.youtube.com/watch?v=jtvOkI_pvMI

Je to drahé, ale velmi funkční, známý má takhle dělanou těžkotonážní zahrádku (pochozí) na autě. Pro malé domácí hliníkování asi OK

Tak jo, díky za rady, vyzkouším a dám report co a jak fungovalo. Díky moc.

Nevěř těm neumětelům, co ti tvrdí,jak hliník nejde pájet atp.
Samozřejmě hliníkové díly můžeš spojit pájením, jen je potřeba výkonný zdroj tepla, hliník teplo rychle odvádí, a použít vhodnou pájecí kapalinu na hliník.
Na webu najdeš hodně odborných rad a návodů jak na to, pár rad třeba i tady http://robodoupe.cz/2014/male-dobre-rady-3/

Nevěř těm neumětelům, co ti tvrdí, jak hliník nejde pájet atp.
Samozřejmě hliníkové díly můžeš spojit pájením, jen je potřeba výkonný zdroj tepla, hliník teplo rychle odvádí, a použít vhodnou pájecí technologii:

- Pájet hliník cínem je možné, nepájitelný je oxyd hliníku... potíž je v tom, že hliník oxyduje v atmosféře vlastně ihned. Jak z toho? Ohřát hliník až tak, že se na něm rozpouští cínová pájka (dle obsahu olova v pájce), následně ocelovým kartáčem potírat roztavený cín po AL povrchu, až dojde k jeho pocínování. Pak už jen stačí spojit oba povrchy cínovou pájkou
- Pájet hliník lze také pomocí speciální cínové pájky, která obsahuje zrnka zinku - jejich potíráním po povrchu hliníku dojde rovněž k mechanickému odstranění oxydu z povrchu a AL se spojí s cínem - pocínovaný povrch se pájí běžným způsobem. - Jedná se o obdobný proces, jako v předchozím popisu .-)

Ještě když jsem byl mladý a po vyučení tak jsem machroval a vyhrával sázky že napájím měděný drát na hliníkový plech.vždy jsem vyhrál.Postup byl ten že aby plech okamžitě neoxydoval tak pod olejem jsem jej smirkem zdrsnil a následně připájel měděnný drát.nebo kablík.A docela to byl pevný spoj.

To mi připomnělo pokusy s desetníkama. Kromě házení do chloricu železitého, ve kterém "vyšuměli" to byl právě test pájky na hliník, kterou v místním obchodě prodávali. Dokonce mám takový pocit, že to tehdy zkoušel mistr odborného výcviku (odtrhnout, pájet to nechal nás). Je to už dávno, tak si to nepamatuju úplně přesně, ale postup byl snad stejný jako při normálním pájení, což možná byla chyba, když to tu tak pročítám.
Když jsme u toho pájení masivnějších dílů, vzpomínám si, že jsme tam také pájeli něco většího 400W kopytem, ale předtím se to nahřívalo na vařiči, už nevím jestli to bylo železo nebo měď, jen si pamatuju ty kilometry cínu co na to padly (cínové (SnPb) tyče normálně používané pro tyto účely jsme pochopitelně neměli).
To vše ale bylo měkké pájení.

Vůbec v učňáku jsme se naděli blbostí (je až s pocivem, že bez jakéhokoliv těžšího zranění), ale pokud jde o manuální práce, tak jsme se toho při tom dost naučili. Sice jsem potom dělal průmyslovku a vysokou, kde do nás nalili spoustu znalostí, ale na nějaké praktické dovednosti se moc nehledělo.