K uvedenému problému i když už asi po vyřešení, zkušenost se zavěšováním a montáží různých závěsných skříní a různých předmětů (bojlerů, expanzek a pod.), "futer" dveří a oken, na zdi a do zdi z měkkých, nebo nesourodých materiálů (ytong, porfix, cihly se spárami a komůrkami všeho druhu).
V měkkých materiálech vyvrtám podstatně větší díru (podle hmotnosti a síly šroubu-vrutu a hmoždiny 20-30 mm, případně kuželovitě, s větším průměrem dovnitř zdi). Tu pak mírně vystříknu vodou a zaplním řídkou klasickou sádrou za pomoci velké plastové injekční stříkačky u níž je uříznuto čelo pro jehlu. Nechám zatuhnout a přesně v místě kde potřebuji osu šroubu-vrutu , vyvrtám přesnou díru normálním vrtákem, na průměr předpokládané běžné plastové hmoždiny. Pak do ní zatlačím hmoždinu. Poté nechám sádru dostatečně vytrvrdnout a zašroubuji do hmoždiny vhodný vrut, případně kotvící šroub s vrutovým dříkem do zdi.
V nesourodých materiálech, pokud jde o běžné plné cihly, nejprve zkusím "vidiákem", rozměru hmoždiny, zda "chytnu" cihlu. Pokud ano, použiji přímo hmoždinu. Pokud "chytnu" spáru, nebo jde o "teplé" cihly s komorami, provedu opět vyvrtání díry velké a postup jako v předchozím případě.
Při zvolení vhodné hmoždiny a vhodného vrutu (dostatečně dlouhého a takového průměru, aby řádně rozetnul hmoždinu) nemá toto uchycení, podle mne, žádnou konkurenci. Je to sice pomalejší o čekání až sádra ztuhne, ale jinak to jde poměrně jednoduše a zvládne to i "neuměl".
Uchytával jsem třeba do ytongu sklápěcí sedátko 40/40 cm, ve sprchovém koutě, pro invalidu, na 3 vruty, kde je páka cca 40 cm od zdi a opora pod vruty 10 cm a selhaly všechny "spešl" hmoždiny. Ale toto provedení s vruty 6 mm/7 cm a plastovými hmoždinami 12 mm spolehlivě vydrželo i váhu 100 kg s prudkým dosedem. Otvor byl do ytongu vyvrtán u zaústění 20 mm a do zdi kuželovitě rozšířen otáčením hrotu vrtáku uvnitř zdi.
A ke konkrétnímu případu skříněk. Používám spíše uchycení ne zavěšením na L-ka vně skříňky, ale vložením L-ka dovnitř, pod horní desku a příšroubením přez zadní stěnu a vlastně podepřením. A pro lepší únosnost je také dobré ta L dát pod spodní dno skříńky, případně jej dát pod celou šíři skříňky (pokud je to z estetického hlediska možné, případně to nějak dodatečně upravit) a horní úchyt pak pouze drží skříňku u stěny a hmotnost je přenesena na spodní podpěru.