Není problém to zavařit doma. Je k tomu potřeba malý plynový hořák, z nouze i plynový zapalovač určený do větru, takový co má plamínek jako autogen. Je potřeba ho ale nastavit na maximum a pracovat s přestávkami, aby nedošlo k jeho přehřátí. Lepší je ale třeba takový ten tužkový hořák, který se dá koupit a plní se jako zapalovač.
Dále potřebujeme kousek polyetylénu. Například z láhve od nějakého avivážního prostředku a podobně. Ne PET.
Láhev z PE bývá matně bíle průsvitná nebo barevná. Bývá na ni recyklační znak PE. Plynovým hořákem mírně natavujeme okraje praskliny a současně tavíme přídavný materiál, kterým prasklinu zalejeme. Je ale nutno pracovat tak, aby se okraje praskliny natavily jen povrchově a nedošlo k zborcení materiálu. Přídavný materiál ohřát jen tak, aby se začal tavit, ale nepřehřál. Došlo by k zvoskovatění. Zalepenou prasklinu nechat zchládnout a potom stejným způsobem udělat ještě krycí vrstvu s přesahem do okolí ke zpevnění.
Pravděpodobně ale nezkoušel jsem to, by bylo postupovat stejně s natavením okrajů praskliny a místo přídavného materiálu použít pistoli s tavným lepidlem. Materál je to podobný a při natavení opravovaného dílu dojde k tepelnému smísení materálů a dostatečné pevnosti. Použití tavného lepidla bez natavení podkladu mít dostatečnou pevnost asi nebude. To s tavným lepidlem, je teoretický předpoklad, nezkoušel jsem to v podobném případě.

A pak je ještě jedna možnost, kterou jsem viděl u známého na zahradě, kde má sud naprasklý mrazem, když tam nechal v zimě vodu. Z vnitřní strany to zalepil tzv. americkou lepící páskou, několika vrstvami a ještě z vnější stany. Je to taková ta páska asi 5cm široká stříbrná s textilními vlákny uvnitř, dobře lepivá, myslím Pattex.
Prý to drží už několik let. AAA-je to..